Kamery rozpoznávající tváře vypnuty, plošný sběr dat nelegální. Úspěchy IuRe v roce 2025

Autor Zveřejněno dne

I v roce 2025 jsme v obraně digitálního soukromí dosáhli zásadních úspěchů. Ceny Velkého bratra jsme rozdali podvacáté ve velkém stylu, spustili jsme tři weby pro lepší obranu digipráv a nadto se stihli i přestěhovat.

Přehled za rok 2025 členíme na úspěchy, které měly dopad na veřejnost, v závěru se ale podělíme i o úspěchy interní, důležité pro nás jako pro mini-organizaci. Pro fanoušky těchto našich přehledů odkazujeme i na ty z minulých let:

Nechcete si číst celý náš tučný přehled? Proklikejte si jen témata, která vás zajímají:

Tak jdeme na to!

Plošný sběr metadat neboli data retention:
ne-le-gál-ní

Konečně se zdá, že naše dlouholetá soudní bitva za konec plošného sběru metadat o našich životech je v cíli. Městský soud v Praze totiž v dubnu 2025 vyhlásil rozsudek, který vyhověl žalobě novináře Jana Cibulky. Ten s podporou našeho spolku požadoval omluvu od státu za to, že česká legislativa nařizuje operátorům uchovávat metadata o elektronické komunikaci každého z nás.

Omluva však stále nepřicházela a stát podal dovolání k Nejvyššímí soudu. Pokračovali jsme proto v intezivní kampani: v říjnu jsme spustili o celé problematice informační web:

V prosinci jsme pak zveřejnili několik případů z celé Evropy, kdy byla data z mobilů zneužita ke sledování novinářů či odhalování jejich zdroje, což je argumentace, kterou použil v českém sporu i námi zastupovaný Jan Cibulka.

Konečně záhy zkraje roku 2026 jsme se dočkali rozhodnutí od Nejvyššího soudu! Ten potvrdil předchozí rozhodnutí:

Velké finále pak vygradovalo přímo zasláním požadované omluvy od Ministerstva průmyslu a obchodu:

Sečteno podtrženo: ještě jednou moc děkujeme všem za podporu, zejména těm, kdo nás před pěti lety podpořili v crowdfundingové kampani! Rozsudek je nyní cennou pákou a pomůckou pro všechny, komu sběr metadat vadí.

Snad se v rámci této kampaně už nebudeme vracet zpět, ovšem ani to není nemožné: připomeňme, že právě v roce 2025 Ministerstvo vnitra navrhlo rozšířit okruh sbíraných dat v rámci data retention také o to, jaké weby navštěvujeme… To se naštěstí podařilo nám a dalším kritikům hned v zárodku zastavit.

Biometrické kamery na Letišti Václava Havla?
Vyp-nu-té

Hned v lednu 2025 jsme reagovali na návrh Ministerstva vnitra, které se rozhodlo jít proti evropskému nařízení (tzv. Aktu o umělé inteligenci). To přikazuje zařazování osob do vyhledávání kamerovým systémem s rozpoznáváním tváří jen individuálně. České vnitro však chtělo do databáze zařadit celé kategorie osob.

Napsali jsme proto poslancům z bezpečnostního výboru, aby připravili pozměňovací návrh k novele zákona o policii. To bohužel nikam nevedlo. V květnu tak návrh ministerstva vnitra, ignorující evropská pravidla, prošel sněmovnou. K zamítnutí jsme tak vyzvali Senát.

Bohužel, opět, ticho nám bylo odpovědí. Senátoři návrh vnitra schválili. Individuální povolení každého použití soudem, které vedle nás požadoval i Úřad pro ochranu osobních údajů, ve schváleném textu není. Na normalizaci biometrického dohledu v Evropě (např. Maďarsko) jsme tak upozorňovali alespoň formou osvětových článků, jako třeba v červnu:

Určitého zadostiučinění jsme dosáhli v srpnu, kdy byly kamery rozpoznávající tváře na Letišti Václava Havla vypnuty. Připomeňme, že na nesoulad nasazení tamního systému jsme upozorňovali už (!!!) v listopadu 2021.

V říjnu jsme pak zveřejnili kontroly Úřadu pro ochranu osobních údajů, které jsme si vyžádali a které potvrzují naše dlouholetá přesvědčení: že v souvislosti s využíváním automatizovaného rozpoznávání tváří dochází v Česku dlouhodobě k porušování zákonů.

Zprávou zkraje roku, dle které by se kamery na rozpoznávání tváří měly na Letišti znovu spustit, si v tomto přehledu úspěchů nebudeme kazit náladu…

E-maily a telefony ve zdravotních registrech?
Sma-zá-ny

Povedlo se nám vymazat e-maily a telefonní čísla shromážděná při očkování a testování proti COVID-19.

Národní zdravotnický informační systém (NZIS) je obrovský moloch, který centrálně zpracovává citlivé údaje o našem zdraví. A ne moc důvěryhodně. Pod pokličku jsme mu nahlédli v naší analýze z roku 2024. Ta mimo jiné odhalila, že v registrech jsou zpracovávána data, která se v nich ocitla nezákonně během pandemie COVID-19.

K likvidaci dat Ústav zdravotnických informací a statistiky ani Ministerstvo zdravotnictví přistoupit nejdříve nechtěly. Podali jsme proto žalobu k soudu.

Ministerstvo se nejdříve bránilo urputně tvrzením, že data zpracovává v souladu se zákonem. Nakonec ale samo došlo k závěru, že data o e-mailech a telefonních číslech shromážděná v souvislosti s organizací očkování a testování proti COVID-19 tři roky po odeznění pandemie již opravdu nepotřebuje.

Návod na to, jak dosáhnout smazání, jsme zároveň sdíleli i s veřejností spolu s uceleným webem Digitálnípráva.cz, jehož cílem je právě podpora veřejného povědomí o digitálních právech a možnostech jejich uplatňování. Mrkněte na DigitalniPrava.cz!

Chat control? Sice schválený, ale
bez požadavku na povinné plošné skenování komunikace

V srpnu jsme znovu napsali ministru vnitra Vítu Rakušanovi ve věci chat control. Neúnavná snaha Evropské unie plošně sledovat on-line komunikaci se vrací jako bumerang. Možná si pamatujete, že v této věci jsme Vítu Rakušanovi psali poprvé již v roce 2023. Podobných dopisů pak bylo více:

Česká vláda se k návrhu i díky masivní kritice široké veřejnosti postavila finálně odmítavě, odmítnutí návrhu však bohužel bylo menšinové a stále problematický návrh tak byl nakonec na konci roku schválen.

Důležité nicméně je, že se tlakem veřejnosti a občanských iniciativ povedlo alespoň docílit toho, že byla nakonec vypuštěna vyslovená povinnost skenovat elektronickou komunikaci (zůstala “jen” “možnost”). Zatím se tak podařilo uchránit šifrování komunikace.

Celý boj proti chat control v roce 2025 vnímáme i přes částečně schválení plánu spíše pozitivně, protože vlna společenského odporu byla opravdu nečekaně obrovská. Tématu jsme se šířeji věnovali ve dvou komentářových textech:

nebo v podcastu H21: Chat control: Ochrana dětí nebo zásah do soukromí? | Jan Vobořil a Petr Gangur.

Jak na smartphony ve škole i v rodinách?
Výzvy Dětství bez mobilu vzbudily ohlas v médiích

V průběhu roku 2025 se rozjela iniciativa Dětství bez mobilu, u jejíhož zrodu jsme od začátku stáli. Dětství bez mobilu, tedy skupina rodičů inspirovaná britským rodičovským hnutím Smartphone Free Childhood, zveřejnila dvě výzvy.

Zářijová výzva, ke které jsme se za IuRe připojili, cílila na regulaci mobilů na školách.

Regulace mobilů na školách je totiž podle nás relativně jednoduchá cesta, jak děti podpořit v nalézání a rozvoji alternativ k trávení času v digisvětě a ve zdravém přístupu ke smartphonům, které je jinak sledují na každém kroku. Před vánoci jsme se podíleli i na výzvě Odložme smartphony, která posiluje sebevědomí skupiny rodičů snažících se co nejvíce oddálit nákup smartphonu dětem.

Obě výzvy jsou důležitou alternativou pro řešení problémů spojených se vstupem dětí do digitálního světa. Tyto problémy (zejména algoritmy sociálních sítí postavené na sběru dat a následném získávání pozornosti skrze personalizovaný obsah) se zatím nedaří svázat účinnou legislativou. Proto se objevují návrhy na plošné skenování obsahu, na úplný zákaz sociálních sítí pro děti, či na ověřování věku. Takové nástroje však nechceme – jsou více či méně spjaté s narušováním soukromí a tedy s postupnou deanonymizací internetu a posunu ke společnosti dohledu. Naším zapojením do výzev tak chceme podpořit právě opačná řešení: taková, která zároveň nepovedou k “internetu na občanku”.

Tématu digitálních technologií v rukou dětí (i rodičů) jsme se věnovali také formou seminářů pro rodiče a formou osvětových článků.

Hynek napsal spolu s Janem Kršňákem z iniciativy Digiděti článek reagující na současnou diskuzi o regulaci a zákazech:

Silně pak rezonoval Honzův článek o WhatsAppu, do jehož používání často školy či volnočasové kluby děti nutí:

Ohlas měly ale i naše konkrétní tipy pro rodiče, třeba článek o tom, proč mít doma pevnou linku a CD přehrávač či o tom, jak umožnit dětem používat chytrý telefon a zároveň netrávit hodiny času u rodičovské kontroly:

Formou komentářů jsme reagovali i na aktuální události spojené s dětmi v digisvětě, to třeba když Mark Zuckerberg prohlásil, že chatboti by mohli výhledově vynahradit nedostatečné množství přátel a tedy vyřešit problém samoty:

Kde se teda děje to digitální vylučování?
Vytvořili jsme přehled

V roce 2025 jsme neopustili ani naše téma Práva na analog. Hned v lednu jsme se připojili k mezinárodní občanské iniciativě požadující, aby komunikace se státem a další základní služby byly vždy dostupné i bez digitálních nástrojů – a to nejen s ohledem na sociální aspekt digitálního vylučování, ale i s ohledem na kyberzranitelnost. Formou otevřeného dopisu evropským institucím k tomu vyzvalo více než šest stovek neziskových organizací a vědců. S využitím digitálních nástrojů má dle dopisu problém až 40 procent evropské populace

Na začátku roku jsme také zveřejnili Abecedu digitálního vylučování, ve které na jednom místě předkládáme konkrétní příklady, kdy jsou lidé bez chytrého telefonu či platící hotově vylučováni. Nechybí zde třeba kino, kde se nedá platit hotově, zmíněny jsou ale i lístky na MHD či zvednuté poplatky za přebírání důchodů v hotovosti.

Průběžně jsme také komentovali aktuální události, to třeba když se lidé ocitli v exekuci kvůli datovým schránkám. Což je ostatně přesně to, před čím jsme v době zakládání datovek varovali…

V souvislosti s novou vládou oceňujeme, že je ochrana hotovosti i zachování asistované nebo nedigitální obsluhy zakotvené v programovém prohlášení vlády. Budeme sledovat, nakolik se tyto věty projevují v reálném životě lidí, kteří z různých důvodů nechtějí či nemohou digitální prostředky využívat.

Úspěchy uvnitř IuRe

V roce 2025 se u nás v IuRe stala i spousta dalších věcí.

20 let Velkého bratra. Uspořádali jsme velkolepý výroční ročník našich Big Brother Awards. Vedle hodně zábavného večera v štvanickém klubu FUCHS2 jsme si k výročí nadělili i knihu a krásný nový web. 

Stěhování.Během příprav Cen Velkého bratra jsme také dostali vývověď z naší původní kanceláře a řešili jsme tak stěhování. To obnášelo lehce stresový ale zároveň zábavný úklid až dvacetiletých archivních materiálů a další archeologické činnosti, na konci kterých jsme se úspěšně vylodili v nové kanceláři na Staroměském náměstí, kde jsme součástí SI HUBu.

Rozšiřování cílových skupin. Užíváme si, že naše témata přitahují lidi z různý společenských a názorových skupin. V roce 2025 jsme se opět dostali více do maistreamu, kdy jsme se několikrát ukázali v pořadu ČT Sama Doma, kde jsme promluvili o Diginástrahách. Náš výstup se ale naopak ocitl třeba i v umělecké knize Brain Rot Guide, které vyšla v počtu 33 kusů.

Digiúklid. V roce 2025 jsme se také rozhodli spustit dlouho plánovaný byznys s přesahem: prodej zážitkového workshopu DIGIúKLID pomáhající lidem nastavit si ochranu soukromí a digitální well-being. Prodej nám pomáhá s financováním našeho hlavního poslání. Mrkněte na web a pojďte si dopřát nebo darovat zážitek.

Podpořte naší činnost

To vše jsme zvládli ve třech lidech a díky komunitě dobrovolníků. Budeme rádi, když pojistíte naše pokračování i pro další rok finančním příspěvkem. Jaké jsou možnosti?

  • Pravidelnou či jednorázovou částku uvítáme na našem sbírkovém účtu 2200515622/2010 (Fio banka).
  • Podpořit nás můžete i zakoupením našeho workshopu DIGIúKLID. Můžete ho koupit známým, ale i objednat pro firmu či pro školu. Více info na digiuklid.cz.
  • Můžete si objednat i naše služby vylepšení GDPR compliance ve firmách či organizacích: pište na iure@iure.org.
  • Podpořit nás můžete i jako firma: můžete pak mít logo třeba na nejbližším ročníku Cen Velkého bratra či na našem webu. Pište na iure@iure.org.