O CO JDE

S hlídáním práv a svobod v digitálním prostoru má naše organizace Iuridicum Remedium (lat.: právní lék) bohatou zkušenost od roku 2004. V roce 2008 jsme s partnery zavedli české schéma Creative Commons licencí, v roce 2012 povinné hodnocení dopadů na soukromí u legislativních návrhů. Od roku 2005 organizujeme soutěž Big Brother Awards (Ceny Velkého bratra), která každý rok seznamuje veřejnost s těmi největšími šmíráky. Více informací o naší činnosti, která se netýká jen digitálních práv, najdete na www.iure.org.

• 2022: díky nám jsou datové schránky povinné „jen“ pro podnikatele a weby veřejné správy degooglizovány: mrkněte na všechny naše úspěchy z roku 2022
  
  
• 2021: prosadit podnět, který by přinesl sankce za odmítání hotovosti i zavést očkování bez registrace se nám povedlo v roce 2021: zkoukněte všechny úspěchy tohoto roku
  
  
• 2018: v reakci na Big Brother Awards 2017 upravila potichu společnost SID podmínky služby Telco Score (služba vypočítávající bonitu zákazníků na základě dat mobilních operátorů), nově již údajně nevyužívá k výpočtu lokalizační údaje
  
  
• 2016: miliony krevních vzorků získaných za posledních téměř 30 let od novorozenců se budou díky IuRe likvidovat
  Iuridicum Remedium podalo první podnět Úřadu pro ochranu osobních údajů již v roce 2013. V něm upozornilo na chybějící legislativní základ shromažďování biologického materiálu prakticky všech občanů, kteří se v ČR v posledních zhruba 30 letech narodili. V roce 2014 následoval pak i další podnět, při jehož podání IuRe zajistilo právní zastoupení individuální stěžovatelce, která žádala o likvidaci krevních vzorků svých dcer, ale nebylo jí vyhověno. Na základě prvního podnětu byla kontrola provedena v nemocnicích v Brně a Olomouci, na základě druhého podnětu pak ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze a v nemocnici na Královských Vinohradech. Více.
  
  
• 2016: firma Home Credit se v reakci na ocenění Big Brother Awards v kategorii Firemní slídil rozhodla neimplentovat šmírovací funkcionality k prověřování žadatelů o půjčku do chystané mobilní aplikace
  Po vyhlášení Cen Velkého Bratra firma Home Credit obrátila a tvrdila, že žádnou šmírovací aplikaci do mobilů používat nebude. Dokonce prý toto vůbec neměla v úmyslu. Každopádně to, že nešlo o nějaký náš výmysl, dokazují vyjádření zástupců Home Creditu pro Lidové noviny, kdy Jan Macháň, vedoucí sekce zvláštních projektů Home Creditu, šmírovací funkcionality chystané aplikace živě popisoval. Lze si jen těžko představit, že by si to pan Macháň celé vymyslel. Bereme to tedy tak, že Home Credit obrátil v reakci na naší cenu, jejíž udělení jsme jim oznámili už 8. února. Udílení Cen velkého bratra má smysl.
  
  
• 2013: ÚOOÚ uložilo na základě našeho podnětu MPSV pokutu 2,5 milionu korun
  Úřad pro ochranu osobních údajů vydal, na základě našeho podnětu a své následné kontroly, dne 12. června 2013 rozhodnutí, že Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) neoprávněně zpřístupnilo osobní údaje cca 336.558 osob České spořitelně, a.s., čímž porušilo povinnost stanovenou § 13 odst. 1 zákona o ochraně osobních údajů. Do 15 dnů může MPSV proti rozhodnutí Úřadu podat rozklad. Za porušení zákona o ochraně osobních údajů byla MPSV uložena pokuta ve výši 2.500.000,- Kč.
  
  
• 2012: zavedeno privacy by design (povinné hodnocení dopadu na soukromí) u legislativních návrhů
  
  
• 2011: zrušení části zákona ukládajícího preventivně uchovávat data o telefonické a on-line komunikaci (tzv. „Data Retention“) každého občana Ústavním soudem
  Po čtyřech letech úsilí se podařilo dosáhnout zásadního rozhodnutí Ústavního soudu, který svým plénem jednomyslně prohlásil část zákona o elektronických komunikacích, přikazujícího povinně uchovávat záznamy o e-mailech, přístupu na web, telefonních hovorech a SMS občanů, tzv. Data Retention. IuRe vytvořilo návrh na ústavněprávní přezkum daných ustanovení a pro tuto iniciativu zajistilo potřebné kvorum poslanců, kteří mají právo návrh na ústavní přezkum podat.
  
  
• 2010: dosáhli jsme systémového řešení nelegálního sledování zaměstnanců na pracovišti (vládní plán kontrol)
  Dlouhodobá snaha IuRe v oblasti ochrany soukromí na pracovišti přinesla první výsledky počátkem února 2010, kdy se podařilo skrze Radu vlády pro lidská práva prosadit u vlády ČR aktivitu k potlačení nezákonného sledování zaměstnanců. Na základě podnětu vláda uložila ministru práce a sociálních věcí, aby do plánu kontrol inspekce práce začlenil kontrolování ochrany soukromí zaměstnanců na pracovišti před neoprávněnými zásahy. Do 31. března 2012 má vládě podat zprávu s výsledky kontrol a s návrhem, zda a za jakých podmínek bude možné trestat porušování ochrany soukromí na pracovišti. Rozhodnutí vlády velmi vítáme, i když lhůta pro zpracování zprávy se nám ovšem zdá příliš dlouhá. Řešení současné situace, kdy jsou zaměstnanci běžně a beztrestně sledováni, je naléhavé.
  
  
• 2008: zavedení alternativy copyrightu do ČR
  Myšlenka Creative Commons (CC) dorazila do Česka. Sadu zdarma poskytovaných licenčních ujednání v češtině, které umožňují v souladu s českou legislativou sdílet, šířit a upravovat autorská díla, představil 16. dubna 2009 český tým na praktickém workshopu a tiskové konferenci na půdě DigiLabu Akademie výtvarných umění. Licence poskytuje v angličtině nezisková organizace Creative Commons International a existují již od roku 2002. Na internetu lze nalézt kolem 15 milionů prací šířených pod jednou z těchto licencí. Na přizpůsobení licencí českému právu se podílela Národní knihovna ČR, Filozofická fakulta UK, Iuridicum Remedium i Ministerstvo kultury ČR. Dosud chybějící českou verzi se tým tvořený právníky, knihovníky, IT specialisty a umělci rozhodl vytvořit především proto, aby v Česku rozhýbal diskusi o svobodné kultuře a nových přístupech ke správě autorských práv v prostředí internetu. Právě s jeho rozšířením se zásadně změnil způsob i logika distribuce textů, hudby, obrazu i videa.
  
  
• 2007: dotlačili jsme hlavní město Praha k technickým úpravám bezpečnosti bezkontaktní čipové karty
  Koncem července 2007 ustoupil Magistrát hlavního města Prahy od praxe ukládání osobních údajů na bezkontaktní čip v nově zaváděné Univerzální kartě Pražana (Opencard). Riziko zneužití osobních údajů (technické slabiny umožňující jednoduše získat jméno, příjmení, datum narození a pohlaví) jsme názorně demonstrovali pomocí kryptologa na tiskové konferenci v červnu 2007. Opencard je karta ekonomicky vnucená statisícům Pražanů a jako jediná možnost dlouhodobé platby za užívání veřejné dopravy i další služby; projekt má velká rizika jak z hlediska zneužití osobních údajů, tak z hlediska veřejných prostředků (zadání zakázky externí společnosti s vazbami na vedení města za velmi nevýhodných podmínek).
  
  
• 2005: na náš podnět byl upraven protihackerský paragraf v novém trestním zákoně, aby nekriminalizoval testování

Digitální technologie se staly součástí našich každodenních životů. Umožňují nám být spolu v neustálém kontaktu, objednávat si v krátkém čase zboží z celého světa, vyřizovat úřední věci i služby na dálku, mít po ruce informace a obsahy všeho druhu. Řada procesů v ekonomice a společnosti se zjednodušila a zefektivnila. Daň za to všechno je však vysoká – platíme formou našich osobních dat, která jsou buď přímo obchodována (technologický byznys) nebo uchovávána a využívána za často nejasných a rizikových okolností (státní správa).

Světová pandemie COVID-19 přesun procesů a činností do digitálního světa jen urychlila a ukázala nám, že ve světě z jedniček a nul sice nehrozí riziko nákazy, zato v něm prudce roste riziko zneužívání osobních dat, kterými tento svět dobrovolně i nedobrovolně plníme.

Obří databáze a operace s našimi daty jsou přitom neviditelné a málokdy si tak uvědomujeme nepříjemnou pravdu: že jsou digitální data potenciálně navždy zkopírovatelná (komukoliv, bez prokazatelné záruky likvidace) a využitelná pro často jiné než původní účely. Věty jako „Vaše údaje nám pomáhají financovat a zlepšovat naše služby a vyvíjet nové“ odklikáváme v online prostředí každý den. Nepřekvapí nás už ani, kontroluje-li při výběrovém řízení zaměstnavatel profily případného zaměstnance na sociálních sítích. Jak se však bude žít ve společnosti, ve které se bude podobně rozhodovat i v otázkách zdravotní péče či bydlení?