Digitální svobody v roce 2024: soukromí nám pomáhá chránit silná komunita

Co se uplynulý rok dělo v programu IuRe Digitální svobody? Mrkněte na náš tradiční souhrn.

Dvakrát sláva komunitě

V září 2024 jsme začali vybírat finance na naší kampaň Můj obličej patří mně, v rámci které dohlížíme na to, jak jsou v Česku zaváděny dohledové technologie na rozpoznávání tváří. Vybrali jsme 70 400 Kč!

Díky této částce se můžeme tématu věnovat i letos, tedy v roce 2025, což je zásadní: jak si totiž přečtete níže, již za pár měsíců by se měla projednávat klíčová změna legislativy týkající se právě biometrického dohledu.

V závěru roku se nám pak také povedlo vybrat dalších 86 587 Kč na naše dvacáté Ceny Velkého bratra, které budou 18. března 2025 v pražském klubu FUCHS2.

Financování programu Digitální svobody, ve kterém se věnujeme ochraně soukromí, je pro nás v IuRe neustále rozlouskávaným oříškem. Náklady na právní analýzy, PR a administrativu zpravidla skládáme z několika projektů.

Je pro nás proto nesmírně důležité, když se můžeme spolehnout na vás, naší komunitu a díky její podpoře se klíčovým tématům dále věnovat. Všem pravidelným i nepravidelným dárcům moc děkujeme! Zařaďte se mezi dárce a podpořte nás pravidelným příspěvkem i vy.

Rodiče sledují děti a děti rodiče

Největším projektem, který jsme v roce 2024 realizovali, byl projekt Rodina a digisvět. V něm jsme spolu s institutem Re-life pořádali semináře pro rodiče, psali články a odpovídali na dotazy. Celkově jsme se s více než stovkou rodičů potkali na 9 seminářích (4x Praha, 2x Jihlava, 2x Brno, Česká Lípa).

Častým a výbušným tématem seminářů bylo například sledování dětí. O tom, jak dnes díky technologiím rodiče sledují děti, ale i děti rodiče, jsme si povídali s psycholožkou Zuzanou Pavelcovou nad rámec seminářů i v tomto rozhovoru.

Dále se pravidelně objevovalo téma krocení technologií v domácnostech. Rodiče se shodovali, že těžko mohou chtít po dětech, aby na obrazovkách visely méně, když i dospělí mají často zejména s ohledem na pracovní závazky potíž pustit mobil z ruky. I tomuto tématu jsme věnovali návodný článek.

Obecně jsme se pak setkávali s tím, že ani rodiče často nemají základní povědomí o tom, jak jsou nastavené denně užívané technologie, jaká data, za jakým účelem a na základě jakých pravidel sbírají.

Rodiče, kteří chtějí mít soukromí své i dětí naopak pod kontrolou a třeba odmítají souhlasit s focením dětí, zase často naráží na nepochopení. I tyto příběhy jsme v jednom z článků zpracovali.

Práce s citlivými daty nejen v době pandemie

V roce 2024 jsme se také vrátili v čase do neradostné doby pandemie a s odstupem zreflektovali, jaká měla tehdejší opatření dopad na naše soukromí. Analýzu Soukromí v době koronaviru: jaký je odkaz pandemie a co má význam i pro dnešek jsme publikovali v únoru na webu Lupa.cz.

O pár měsíců později jsme navázeli související studií, kdy jsme na padesáti stranách popsali, jak funguje Národní zdravotní informační systém (NZIS).

V systému jsme identifikovali celou řadu problémů: mimojiné jsme zjistili, že stát stále nezákonně schraňuje kontaktní údaje lidí, kteří se nechávali testovat nebo očkovat v době pandemie. Podali jsme proto žalobu, ve které se domáháme likvidace údajů.

Hotovost i off-line stále v centru pozornosti

Intezivně jsme se věnovali též právu na analog a právu na hotovost: tématům, které sice již nepobuřují tolik jako před lety, přesto stále dokáží vyvolat pohoršení a nepochopení.

Na základě častých podnětů, které k nám doputovali, jsme se rozhodli upozornit na problematiku digitalizace jízdného, kdy lidé bez chytrého telefonu či bez karty platí mnohem více za jízdenky. Dopis s argumenty, proč by digitální jízdné nemělo být zvýhodňováno, jsme v lednu rozeslali příslušným odborům a komisím jednotlivých českých měst.

Naše dlouhodobá varování týkající se bezhotovostních plateb jako nástroje kontroly se zhmotnila ve snaze Ministerstvo práce a sociálních věcí prolomit bankovní tajemství a lustrovat účty žadatelů o dávky.

K naší koordinované akci se Spolkem pro ochranu osobních údajů i k dalším kritikům se záhy připojil Úřad zmocněnkyně vlády pro lidská práva nebo Nejvyšší soud, podle kterého jde o zcela nepřípustné prolomení tzv. bankovního tajemství. 

I díky širokému tlaku nakonec MPSV změnilo znění předpisů alespoň tak, že by úřady neměly vyžadovat údaje o pohybech na účtech, ale pouze o jejich celkových stavech: jde tak o částečné vítězství.

Vedle konkrétní legislativy jsme se hotovosti věnovali též v několika článcích. Popsali jsme například, jak v Česku funguje karetní marketing. V jednom z nejlepších textů o právu na hotovost v dějinách Česka naše aktivity vyzdvihl i náš oblíbený komentátor digitálních technologií Matouš Hrdina!

Vraceli jsme se též k tématu povinných datových schránek. Těch bylo i v roce 2024 stále stovky tisíc neotevřených, přitom v nich může číhat zpráva třeba od finančního úřadu či exekutora. Přesně před tím jsme přitom varovali již v březnu 2022.

V létě 2024 pak již tak dlouhý seznam problémů spojených s datovkami rozšířila novela občanského soudního řádu: jejím výsledkem může být vlna zbytečných exekucí založená na platebních rozkazech, kterým se lidé nestihli bránit.

V závěru roku jsme pak byli potěšeni, když se problematika digitálního vylučování a potřeba zachovat nedigitální alternativy probojovala i do zprávy o stavu lidských práv za rok 2023. Lidská práva v kontextu moderních technologií se přitom do zprávy dostala jako samostatné téma vůbec poprvé.

Rozpoznáváná tváří kralovalo nejen Cenám Velkého bratra

Další smutnou stálící v našem přehledu je téma biometrického dohledu. Rok jsme zahájili skandálním zjištěním: Ministerstvo vnitra předložilo novelu, která neusiluje o nic menšího než o legalizaci nepřetržitého použití biometrických sledovacích systémů.

O pár týdnů později, v dubnu, se k naší kritice připojil i Úřad pro ochranu osobních údajů, dle kterého:

„lze vyjádřit obavu, zda předložený návrh v některých svých aspektech jdoucích nad nezbytné evropským právem vyžadované minimum nepovede k čínskému modelu”.

Ke kritice návrhu se přidala i vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. 

Jakkoliv se český návrh na právní úpravu vyvolaný schváleným evropským Aktem o umělé inteligenci následně částečně změnil k lepšímu, jeho podstata se nezměnila a hlavní problém, tedy nesoulad s platným Aktem, zůstal.

V závěru roku 2024 tak náš spolupracovník Václav Mach nemohl jinak než v delším textu konstatovat, že zákaz biometrické identifikace na dálku nemůže být vzhledem k závratnému množství výjimek vůbec nazýván zákazem.

O finální verzi českého zákona by mělo být rozhodnuto v následujících týdnech: evropský Akt o umělé inteligenci začne platit v únoru 2025. Pokud se legislativa nestihne schválit, pak si alespoň dočasně od biometrického systému na letišti oddechneme.

Veškeré naše poznatky o biometrickém dohledu jsme v září využili při přípravě webu Česko není čínsko. Web dosud funguje a můžete si na něm otestovat, co vše o biometrickém dohledu v Česku (ne)víte.

Téma biometrického dohledu v roce 2024 nenechalo chladnou ani porotu našich Cen Velkého bratra, vyhlášených v březnu 2024. V kategorii Úřední slídil zvítězila Policie ČR za provoz Informačního systému Digitalní podoba osoba (IS DPO), ve kterém se nachází téměr 20 milionů fotek z českých občanek a pasů.  

S identifikací na základě tváře či třeba otisku prstu souvisí i ocenění Firemní slídil: obdržela ho firma Innovatrics za svůj systém Fingera. Ten umožňuje podle tváře efektivnější kontrolu docházky zaměstnanců i vydávání jídel v kantýně. Bohužel však podle poroty vůbec nereflektuje, že nařízení GDPR prakticky vylučuje, aby byly podobné systémy na běžných pracovištích využívány.

Zapojili jsme se též do veřejných konzultací Úřadu pro ochranu osobních údajů ke kamerovým systémům ve školách. Kamerám na školách jsme se věnovali i v samostatném článku. A obecně o kamerách ve veřejném prostoru pak s námi vznikl celý díl pořadu Černé ovce!

ChatControl: návrh na plošnou kontrolu on-line komunikace je vytrvalá zombie

Vedle práva na off-line a biometrického dohledu se bohužel už několikátý rok v řadě potýkáme také se snahou plošně kontrolovat on-line komunikaci s odůvodněním boje proti šíření dětské pornografie.

Stejně jako v roce 2023, i v roce 2024 jsme tak psali ministru vnitra Vítu Rakušanovi, aby pomohl zablokovat návrh, podle kterého by populární služby jako Messenger, WhatsApp nebo Signal bylo možné plně používat až po odsouhlasení kontroly komunikace.

V červenci jsme slavili úspěch: česká pozice k návrhu byla neutrální, což nakonec přispělo k finálnímu neschválení. Dne 20. června 2024 se tak belgické předsednictví Rady EU stalo další zemí, které se kontroverzní dohodu nepovedlo vyjednat.

Jenže… Na scénu nastoupilo Maďarsko a návrh přiléhavě nazývaný chat control se jako zombie opět vrátil na scénu. A my opět psali Vítu Rakušanovi.

I snahy Maďarska naštěstí následně ztroskotaly a dohody, která by odvála zbytky našeho on-line soukromí, se dosáhnout nepovedlo. Česko i zde patřilo k zemím, které návrh zablokovaly.

Pro všechny zúčastněné jde však bohužel nyní spíše o oddechový čas. Snahy protlačit nařízení se patrně opět objeví a znovu bude třeba připomínat například fakt, že proti kontrolnímu mechanismu jsou i mladí lidé, které přitom slibuje chránit.

Kdo kde spal i kdo si s kým telefonoval

V roce 2024 jsme se též vymezili vůči plánu zřídit centrální evidenci ubytovaných. Centralizace dat o tom, kdo a kdy se ubytoval v hotelu, penzionu, či apartmánu, podle nás zvyšuje riziko nadužívání či přímo zneužívání těchto dat. Zaslali jsme dopis ministru Ivanu Bartošovi, ve kterém jsme varovali před podobou novely.

Bohužel, i přes to, že jsme jednali o úpravě návrhu zákona přímo na schůzce na Ministerstvu pro místní rozvoj a následně jsme písemně navrhovali nutné změny, legislativa významněji upravena nebyla.

Dle posledních informací tak ubytovací služby budou úřadům elektronicky hlásit údaje o svých hostech do 24 hodin od ubytování. Ubytovatelé se navíc budou muset registrovat. Nařízení nabyde účinnosti v červenci 2025.

Úspěchy i neúspěchy pak potkaly i naší dlouholetou kampaň proti data retention, tedy plošnému sběru dat o naší komunikaci a našem pohybu ze strany operátorů. V našem dlouholetém soudu vedeném proti Ministerstvu průmyslu a obchodu díky podpoře našich příznivců v crowdfundingu bylo střídavě oblačno.

Po dubnové výhře u Nejvyššího soudu, který mimo jiné jasně řekl, že stát odpovídá za chybnou implementaci evropské legislativy, se měl Obvodní soud pro Prahu 1 mimo jiné vypořádat s tím, jestli je tedy česká právní úprava v rozporu s evropským právem nebo nikoli.

To ovšem soud prvního stupně znovu neučinil a naši žalobu zamítl s tvrzením, že způsobená újma není tak závažná, aby to znamenalo, že se stát musí žalobci omluvit. Proti rozhodnutí jsme tak podali další odvolání. Boj tedy pokračuje dál a věříme, že na Městském soudu bude tentokrát větší odvaha konečně píchnout do vosího hnízda.

Posuny na mediálním poli

Za zmínku stojí i naše mediální úspěchy. Jsme zejména rádi, že se nám dařilo oslovovat nové lidi. S tématem biometrického dohledu jsme se probojovali na Novinky, s právem na analog pak dokonce do pořadu Sama doma. Po letech jsme byli též na Nově.

Tradičně našim výstupům věnují pozornost třeba SeznamZprávy nebo Echo24.

Pokračovalo i naše psaní pro Deník Alarm, Deník Referendum a HlídacíPes. Byť nejde o média s masovým dosahem, to, že nestojí na principu paywallu, nám dovoluje dostat naše zjistění a myšlenky k širokým společenským skupinám.

Odebírejte nás!

Nesledujete-li nás v médiích ani na sociální sítích, pak nicméně stále platí, že nejlepší je odebírat náš e-mailový zpravodaj.

Píšeme ho a posíláme jen ve chvíli, kdy potřebujeme něco důležitého sdělit: což není častěji než jednou za pár týdnů. Jeho odběrem tak nebudete zahlceni a zároveň nepřijdete o to podstatné z našich aktivit.

Díky moc za veškerou podporu v roce 2024 a vzhůru do roku 2025!