Právo na analog
V čem je problém?
Zvykli jsme si platit kartou, objednávat služby přes aplikace mobilních telefonů. Digitální komunikaci se svými občany čím dál častěji upřednostňuje i stát. Digitalizace našich životů však přináší řadu rizik. Nevoláme po návratu zpět na stromy, ale považujeme za důležité tyto rizika pojmenovat a řešit – dříve, než bude pozdě. Patří mezi ně zejména digitální vyloučení, eroze soukromí a zvyšující se zranitelnost celého společenského systému.
- Digitální vyloučení je souhrnné označení procesu, při kterém se na okraji společenského dění ocitají všichni ti, kteří nevyužívají nové digitální technologie: ať už proto, že to s nimi neumí (třeba část seniorů), proto, že si je nemohou dovolit (nízkopříjmové skupiny), proto, že jim je rodiče nekoupí (děti), nebo prostě proto, že je nepotřebují (každý taky doma nemá třeba fritézu). Digitalizace tak možná překonává vzdálenosti, zároveň však určitou část společnosti hází přes palubu.
- Po každé digitální transakci či bezhotovostní platbě zůstává věčná digitální stopa. Nikdy si však nemůžeme být jistí, kdo všechno k této stopě má či bude mít přístup. Každý den tak dochází k erozi soukromí a je jen otázkou času, kdy se někdo rozhodne tato naše osobní data využít – či spíše zneužít. Bude to pojišťovna, zaměstnavatel či exekutor? Nebo se k nim bez kvalitní opory v zákoně dostane soukromý detektiv, hacker či stalker?
- Sázka na jednu digitální kartu s sebou nutně přináší i celkovou zranitelnost společenského systému. Nejde přitom jen o to, že při výpadku internetu (či šířeji elektřiny) by nás nečekalo nic jiného než bezradné přihlížení kolapsu. Postupující digitalizace nás také činí více a více závislými na nadnárodních gigantech. Často jde o monopoly svázané s cizím právním řádem či státem: třeba v USA či Číně, jak ostatně opakovaně konstatoval i Soudní dvůr EU, nejsou data Evropanů dostatečně chráněna proti přístupu tamních vládních úřadů.
Co navrhujeme?
Vzhledem k výše uvedeným rizikům se v maximální možné míře zasazujeme o to, aby vedle řešení digitálních bylo zachováno i řešení analogové.
Právo běžných občanů na vyřízení věci i nedigitální formou je již díky poslanci Ondřeji Profantovi zakotveno v digitální ústavě, která je základem pro digitalizaci státní správy. My bychom však rádi právo na analog zakotvili jako obecný princip u všech služeb státu. V tomto duchu jsme již připravili návrhy v Pracovní skupině pro lidská práva a moderní technologie Rady vlády pro lidská práva. Doporučení budou v nejbližší době představena na jednání Rady vlády pro digitalizaci.
Vedle formy komunikace státu se svými občany pozorně sledujeme i dění v soukromém sektoru, kde je pro nás z hlediska práva na analog hlavním tématem platba kartou stávající se postupně nepsanou normou. Právě tlak kartových společností i některých politiků na omezování hotovosti chceme řešit v první řadě – připravujeme strategickou žalobu, která by odmítání hotovostních plateb dala jasnou stopku.
Oporou nám přitom není jen legislativa, ale i dění v Rakousku či Německu, kde mají návrhy podporující platbu v hotovosti veliký ohlas – bývá to mimochodem vysvětlováno zkušeností tamních obyvatel s totalitními režimy.
Odkazy k tématu
– Nechcete eRoušku? Tak bude povinná. Nechcete chytrý mobil? Tak seďte doma
– Diplomová práce věnující se digitálnímu vyloučení a digitální propasti
– Lidem musí zůstat právo platit v hotovosti
Souzníte s myšlenkou práva na analog?
Zapojte se
Máte osobní zkušenost s digitálním vyloučením? Máte dojem, že jste při vyřizování u úřadů nebo služeb tlačeni do pořízení chytrého mobilu nebo jiného využívání digitálních technologií? Sdílejte s námi své zkušenosti: je nás více, než to vypadá a společně lze práva hájit lépe.
Finanční podpora
Žaloba proti odmítání hotovosti, kterou chystáme, bude náročná. Obchodníci s kartovými společnostmi v zádech mají zdroje na služby velkých advokátních kanceláří a přístup do médií. Nám však stačí na srovnání šancí několikanásobně méně. Podpořte naši snahu o právo na analog: peníze využijeme na nezbytné rešeršní, právní a tiskové služby.