Přijímat hotovost je ve většině evropských států povinné. Výjimky a nejasnosti ale vedou k tomu, že jde často o povinnost jen na papíře
V české debatě o hotovosti dosud zcela chyběly zahraniční zkušenosti. Přinášíme téměř čtyřicetistránkovou analýzu. Jak (ne)pochodíte s mincemi a bankovkami v evropských zemích?
Hotovost máme již dlouho v hledáčku vzhledem k naší širší kampani právo na analog. V roce 2021 se nám povedlo prosadit podnět na zavedení sankcí za nepřijímání hotovosti, který byl podpořený Radou vlády pro lidská práva.
Na základě podnětu a následných jednání bylo přislíbeno, že Ministerstvo financí v letošním roce 2023 připraví novelu zákona o oběhu bankovek a mincí a vyřeší tak celou řadu dlouhodobě sporných otázek včetně povinnosti přijímat hotovostní platby, na kterých nepanuje shoda mezi Ministerstvem financí a Českou národní bankou.
Výše uvedené bylo rovněž promítnuto do výhledu legislativních prací vlády na rok 2023.
Bohužel Ministerstvo financí tento slib nedodrželo a podle informací z posledního jednání ho ani splnit v nejbližší době nehodlá… Trvá tak chaotický stav, kdy dva ústřední orgány státní správy vykládají obsah povinnosti platit hotově diametrálně odlišně. V tuto chvíli je i ve hře zakotvení práva platit hotově do Ústavy, konkrétně senátní návrh č. 184.
Proč jsme vypracovali analýzu
O hotovosti tak zuřivě debatuje hlavně veřejnost a letos v létě tomu nebylo jinak. Do veřejné rozpravy jsme přispěli několika články:
Zároveň jsme čekali, až se v Česku více objeví zahraniční zkušenosti, které pomohou přerámovat a posunout tuzemskou debatu – té bohužel vévodí zejména představa o postupném mizení hotovosti.
Jelikož jsme si také díky našemu členství v European Digital Rights (EDRi) uvědomili, že hotovost je tématem i v ostatních evropských zemích, rozhodli jsme se nakonec sami zpracovat přehlednou analýzu evropských zkušeností, kterou nyní nabízíme mezinárodní veřejnosti.
Analýza je v angličtině, to podstatné shrnujeme v češtině níže:
Povinnost přijímat hotovost je upravena ve většině evropských zemí
Cílem komparativní studie bylo zmapovat platná pravidla pro přijímání nebo odmítání hotovostních plateb v EU a ve vybraných evropských zemích (Česká republika, Rakousko, Francie, Německo, Itálie, Nizozemsko, Slovensko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie) a tím přispět k debatě o ochraně hotovostních plateb v České republice.
Studie dochází k závěru, že povinnost přijímat hotovost je upravena ve velké většině sledovaných zemí, nicméně je zde velká variabilita ve formě úpravy a v tom, co konkrétně tato povinnost znamená, zejména ve vztahu k výjimkám nebo možnosti smluvních stran dohodnout se na jiném způsobu platby.
Klíčovou otázkou bylo, jestli ve státech zahrnutých do výzkumu může obchodník například nápisem „pouze bezhotovostní platba“ či „no cash“ vyloučit možnost hotovostní úhrady bez dalších relevantních důvodů. V připravovaném nařízení EU, jehož návrh předložila Evropská Komise v roce 2023, a které má upravovat povinnost přijímat v evropských státech euro bankovky a mince, je tato možnost vyloučena.
Podobně v řadě dalších zemí je možnost odmítnout hotovostní platby vázána na další podmínky a není tak výlučně na vůli obchodníka. Například ve Španělsku je tato povinnost omezena pouze horními limity pro hotovostní platby, které má většina zkoumaných zemí. Další země (např. Francie, Nizozemí, Slovensko) možnost odmítnutí hotovosti váží na další podmínky:
- například podezření, že jsou peníze padělané,
- omezení pro počet jednotlivých mincí,
- bezpečnostní důvody jako je snížení rizika krádeží či loupeží v obchodech s nočním provozem nebo prevence vandalismu u prodejních automatů.
Příkladem může být nizozemský judikát, kdy v roce 2020 bylo soudem rozhodnuto, že autobusový dopravce může akceptovat pouze bezhotovostní platby z bezpečnostních důvodů (snížení rizika loupeže a krádeže).
Nemocnice nesmí odmítat hotovost
Další země naopak umožňují obchodníkům možnost volby (Rakousko, Německo, Švédsko, Itálie), byť o této odchylce mluví jako o dohodě smluvních stran a je otázka, jak by soudní přezkum přistoupil k otázce platnosti takové dohody ve vztahu podnikatele a spotřebitele.
Například ve Švédsku bylo v roce 2015 judikováno, že hotovostní platby nesmí odmítat nemocnice. V případě České republiky je pak zásadně rozdílný výklad ústředních správních orgánů (ČNB a Ministerstva financí), kdy dle ČNB nemůže obchodník odpírat přijetí hotovosti až na zákonné výjimky, podle ministerstva je ale toto věcí smluvní svobody a tedy obchodník může dopředu deklarovat, že hotovost nepřijme.
Studie dochází k závěru, že velká šíře výjimek v povinnosti akceptovat hotovostní platby může vést fakticky k podobnému výsledku, jako by povinnost akceptovat hotovostní platby neexistovala.
Dalším tématem, kterému se studie věnovala, jsou horní limity pro hotovostní platby. U nich také panuje značná nejednotnost, jak v samotné existenci či ve výši limitů, tak jejich konstrukci (univerzální limity x limity pro konkrétní druhy plateb). Podobně jako v předchozím případě platí, že příliš nízké stropy pro platby v hotovosti, zejména v kombinaci s vysokými cenami v dané zemi, mohou výrazně omezit právo jednotlivců hotovost pro platby použít.
Samostatnou kapitolou je pak naopak zavedená povinnost akceptovat bezhotovostní platby platebními kartami. Ze sledovaných zemí je tato povinnost zavedena ve Španělsku, které má paradoxně současně poměrně přísná pravidla pro akceptaci hotovostních plateb. Povinnost platila až do roku 2023 také v Itálii.
Specifickou otázkou je zajištění přístupu občanů k hotovosti. Ta byla předmětem legislativního zájmu například ve Švédsku nebo Velké Británii.
Studie také upozorňuje na legislativní aktivity směřující k zakotvení práva platit hotově v ústavě, které se týkají například Německa, Rakouska, Slovenska nebo České republiky.