Kamer analyzujících obličeje v Česku přibývá. Snímají nás v trafikách i na fesťáku

Zatímco síť Traficon využívá skenování obličejů od letošního léta k cílení reklamy, na festivalu Beats for Love se tváře návštěvníků nově rozpoznávají, aby se zamezilo podvodům s lístky. Podle naší analýzy může jít o porušení zákona. Pomůžete nám to ověřit?

Systémům na rozpoznávání tváří se v IuRe věnujeme dlouhodobě. V červenci 2023 jsme odhalili, že česká policie využívá systém Digitální podoba osob, což je obří databáze všech českých obličejů z občanek a pasů, které slouží k biometrické identifikaci.

Na konci téhož roku jsme zveřejnili analýzu Český Minority Report: Využití umělé inteligence Policií České republiky. Na to, jakým způsobem jsou často čteny naše tváře na pracovištích, jsme pak upozornili i v rámci 19. ročníku našich Cen Velkého bratra na jaře 2024. Díky naší aktivitě a kritice byl pak v létě 2025 na základě nesouladu s legislativou – dočasně – vypnut kamerový systém na rozpoznávání tváří na pražském Letišti Václava Havla.

Letos jsme pak v návaznosti na květnové řádění fanoušků Slavie aktivně vstoupili do debaty o rozpoznávání tváří na stadionech. Vedení Slavie totiž přiznalo, že kamerový systém umožňující rozpoznávání tváří prakticky má a chtělo ho bez ohledu na to, že je to nelegální, hned zapnout. Z plánu však nakonec vedení fotbalového klubu vycouvalo, patrně s ohledem na vysoké pokuty, které by následovaly.

Jakoby toho však nebylo málo, formy biometrického dohledu se v tuzemsku aktuálně potichu prosazují třeba i v trafikách či na festivalech. Nově se přitom argumentačně nešermuje už jen bezpečností, ale také všeobecnou efektivností, ať již jde o plynulejší provoz například front či o sofistikovanější cílení reklamy.

Kde se pohybuje nejvíce kutilů?

Ve filmu Minority Report z roku 2022 jde Tom Cruise po ulici a reklamy kolem se na základě jeho tváře v reálném čase přizpůsobují (personalizují). Něco takového by dnes bylo technicky možné a proveditelné, plnému nasazení brání legislativa. O co nejpřesnější doručení reklamy ve veřejném prostoru však marketéři samozřejmě i tak usilují.

Nástroj BigPlan od BigBoard například využívá pro přesné zacílení data od O2 a to na základě souhlasu se zpracováním osobních údajů pro obchodní účely, který řada klientů jaksi automaticky dává. Jde o „big data z pohybu, chování a zájmů milionů uživatelů sítě O2“.

Prakticky to znamená, že pokud zadáváte venkovní reklamu, nasadí ji BigBoard právě na těch místech, kde se bude s nejvyšší pravděpodobností vyskytovat vaše cílová skupina: auto & moto, bydlení/domácnost/zahrada, cestování/kultura, atd. (viz průvodní .pdf). 

Na novou úroveň však cílenou reklamu ve fyzickém prostoru aktuálně posouvá síť trafik Traficon. Přináší možnost cílit reklamu též podle věku a pohlaví, data však nebere z mobilu či z digitálních aktivit, ale přímo z naší tváře.

„My to nepoužíváme kvůli marketingu. Používáme to proto, abychom ochránili mladistvé“

Od března do léta běžela první fáze testování technologie, která se maskuje jako odpovědný přístup k zákazníkům, kdy kamery upozorní obsluhu, když je v trafice nezletilá osoba. Obsluha pak ví, že si má dát výraznější pozor, aby ji neprodala cigarety či alkohol.

Souvisejícím údajným společenským benefitem je pak to, že ve chvíli, kdy se bude v prostoru nacházet nezletilá osoba, nebudou na panelech v trafice k vidění na cigarety či alkohol ani žádné reklamy.

Poté, co se rozplyne marketingová mlha z předchozího odstavce, je samozřejmě jasné, že nástroj nepřináší žádné benefity ani zákazníkům natožpak veřejnosti. Hlavním benefitem prostě je, že zadavatelé reklamy mohou svá sdělení přesněji cílit a trafika tak může na reklamních plochách více vydělat.

Cílení reklamy bude vypadat tak, že například ženám bude ukázána reklama na šperky Cartier, muži uvidí motorky a děti stavebnice LEGO, jak je doslova zmíněno v článku, ve kterém se zároveň pan Kulich z externí komunikace společnosti Traficon dušuje, že „to nepoužíváme kvůli marketingu. Používáme to proto, abychom ochránili mladistvé.“ Na první pohled bizarní komunikační linku jakési společenské zodpovědnosti nicméně Traficon úspěšně protlačil do médií formou označených i neoznačených marketingových sdělení.

Že jde hlavně o cílenou reklamu a více dat však v rozhovoru z letošního června otevřeně uvedl marketingový ředitel Traficonu David Zeman: „Cílem je ale dostat se do stavu, kdy bude možné lépe chápat souvislosti mezi tím, kdy a kde reklama běží, jaký má kontext a jaký má dopad na chování zákazníků,“ vysvětlil sdílně. Dodal zároveň, že „z pohledu ochrany osobních údajů je řešení nastavené tak, že žádná osobní data se neukládají ani dále nezpracovávají, systém nepracuje s žádnou databází ani historií návštěv“.

To je pravda – systém totiž pracuje na principu odhadu. V tomto případě tak nezbývá než se jen podivit nad vynalézavostí marketingových expertů či do trafik Traficon nechodit. V případě festivalu Beats for Love už to však s legálností tak růžové není.

Vynucený souhlas na Beats for Love

Milovníci elektronické taneční hudby v Česku byli letos zaskočeni, když se až před akcí Beats for Love v Ostravě (1.- 4. července 2026) dozvěděli o povinném systému LoveID. Ten spočívá v tom, že při vstupu do areálu, po sundání brýlí či šátků, dojde k vyfocení vašeho obličeje a spárování této fotografie s RFID čipem na pásce, kterou jste dostali výměnou za vstupenku s tzv. „živým“ QR kódem. Cílem celého systému má být zamezit prodeji falešných vstupenek.

Systém autentizace má konkrétně podle informací v privacy policy festivalu fungovat tak, že fotografie konkrétního návštěvníka festivalu bude uložena do referenční databáze a následně využita k automatizovanému porovnávání fotografií osob, které s čipem vstupují na festival.

S ohledem na skutečnost, že vstupenky na tento festival lze nakupovat pouze po registraci, je však technicky pravděpodobné propojení čísla čipu s identitou osoby, tedy i zpracovávané fotografie navázané na konkrétní čip s identitou osoby. I pokud by to možné nebylo, tak možnost dohledání identity osoby jen podle fotografie například s využitím volně dostupných nástrojů jako PimEyes je bohužel už dnes realitou. Fotografie využívaná k biometrické identifikaci tak bude i sama o sobě osobním údajem.

Porovnávání fotografií automatizovaným způsobem pak musí probíhat s využitím biometriky obličeje: tedy na rozdíl od výše uvedeného příkladu trafik, kde se vytvoří odhad, ale data ze samotných obličejů se nezpracovávají. Jde tedy o zpracování zvláštní kategorie osobních údajů, konkrétně biometrických údajů. Takové zpracování je obecně možné pouze na základě souhlasu nebo na základě zákonných výjimek, které ale v tomto případě aplikovat nelze.

Pokud pak navíc návštěvník nemá jinou možnost, než souhlas udělit nebo se na akci nedostane, nejednalo by se o souhlas svobodný a tudíž nelze o udělení souhlasu vůbec mluvit. Takové zpracování osobních údajů by pak odporovalo GDPR, protože by zde nebyl platný právní titul pro zpracování.

Ředitel festivalu Kamil Rudolf před festivalem v médiích říkal, že podobný systém je běžný třeba v lyžařských areálech. Toto srovnání však úplně nesedí: lyžařské areály by totiž také neměly biometrická data bez výslovného a dobrovolného souhlasu sbírat, legislativu proto obcházejí tím, že porovnávají pouze vizuální znaky, které mohou zahrnovat třeba i typ oblečení a jeho barvu (více k tomu třeba zde). Je to ostatně i praktičtější, vzhledem k tomu, že tváře lyžařů jsou zpravidla zakryté helmou…

Byli jste na Beats for Love? Pomozte nám podat stížnost

S ohledem na výše uvedené bychom rádi podali stížnost k Úřadu pro ochranu osobních údajů. Za tímto účelem sháníme návštěvníky, kteří se akce účastnili. 

Byli jste na Beats for Love a nesouhlasíte se systémem LoveID? Koupili jste si vstupenky dopředu a o povinnosti „odevzdat“ tvář jste se dozvěděli až těsně před festivalem, tedy bez možnosti nesouhlasu? Máte komunikaci s festivalem související se zpracováním či smazáním dat? Ozvěte se nám na pr@ure.org, případně napište přes Signal: 776 703 170.

Předem děkujeme za spolupráci a společnou přípravu na příští festivalovou sezónu!