Hotovost jako lidské právo? Ano

Na konci května vyšel na Respekt.cz kritický článek týkající se navrhované ochrany platby v hotovosti. Jelikož se tématu dlouhodobě věnujeme, zveřejňujeme naší reakci.

Článek Platba v hotovosti jako nové lidské právo? od Andrey Procházkové vyšel 31. května na Respekt.cz a týká se primárně snahy senátorky Jitky Chalánkové zakotvit v Ústavě právo na platbu v hotovosti a právo být off-line.

Autorka článku o snaze píše, že kromě navrhovatelů asi všichni tuší, že existují důležitější věci, kam by politici i novináři měli napřít svoji energii. V závěru článku pak uvádí:

Přitom rozebírat problémy spojené s narůstající digitalizací států je důležité a potřebné. V některých krajích existují vážné problémy s internetovým připojením. Komunikaci se státními úřady elektronickou formou zvládá obstojně velmi malá část populace. Máme tu zranitelné skupiny jako sociálně vyloučené rodiny nebo starší občany. Neumíme vzdělávat o rizicích internetu a umělé inteligence. S výčtem by se dalo pokračovat. To jsou problémy, které by senátoři měli svými návrhy primárně řešit.

V následujícím textu, který byl poslán do redakce Respektu, vysvětlujeme, proč jsou snahy o ochranu hotovosti a off-line bytí důležité a proč se nedají jen tak jednoduše smést ze stolu.

Nejde o zakotvení pocitu nostalgie, ale o řešení digitálního vylučování

Text je rámovaný tak, jakoby ochrana hotovosti a právo být off-line bylo doménou pouze “konzervativních politiků”. Jakkoliv to v případě Česka může být pravda, pro téma jako takové je to zcela irelevantní. Nejde totiž o snahu “zakotvit pocit nostalgie”, ale zkrátka o snahu narovnat stávající stav, kdy s postupující digitalizací významná část lidí doslova vypadává ze společnosti.

V IuRe sledujeme problémy spojené s digitálním vylučováním již od pandemie, kdy se namátkou někteří lidé nemohli registrovat na očkování a kdy se desítky tisíc dětí nemohly účastnit on-line výuky.

Jako digitálně-právní organizace jsme se snažili přijít s konkrétními návrhy: povedlo se nám prosadit podnět, aby za odmítání hotovosti byla sankce¹. V březnu 2023 se k tomuto našemu volání připojil i Senát: viz usnesení Senátu ze 7. Schůze konané 15. února 2023.

Stejně tak jsme mnohokrát upozornili na všechny strategické dokumenty, dle kterých se teoreticky na digitálně vyloučené osoby pamatuje² a problém digitálního vylučování by jimi tedy měl být spolehlivě ošetřen.

Jaká je však realita? Ministerstvo financí podnět týkající se hotovosti zcela vyignorovalo a nezabývalo se jím. A vždy když jsme upozornili na to, že některou službu státu nelze vyřídit jinak než on-line a je to problém³, respektive porušení zákona, státní orgány si nás jen přehazovali jako horký brambor.

Ve světle našich aktivit za poslední roky tedy nakonec podporujeme ústavní návrh senátorky Jitky Chalánkové. Primárně proto, že veškerá ostatní měkká řešení, jak čelit digitálnímu vylučování, jsme vyčerpali a stát na ně nereaguje a soustavně je bagatelizuje.

V článku na Respekt.cz je uvedeno, že velmi malá část populace zvládá komunikaci se státními úřady elektronickou formou a že to by senátoři měli řešit. Tímto návrhem to však podle nás právě řeší. Jiná řešení, tedy že se jaksi zbavíme digitální propasti a dospějeme do budoucnosti, kde všichni budou digitálně zdatní, jsou iluzorní – potvrzují to zkušenosti z jiných zemí a hlavně tvrdá data.

Digitální propast se totiž neustále obnovuje. Vždy zde bude skupina lidí, kteří nebudou moct či nebudou chtít komunikovat digitálně, stejně jako je zde v čase se měnící avšak stále existující skupina lidí, která nejezdí autem.

Jak vypadá nucené tlačení do digitalizace jsme ostatně viděli na nedávném případu datových schránek – tento experiment skončil tím, že stát spustil kampaň, ve které se snaží řešit problém, který sám způsobil: a varuje lidi, že v datovkách mohou být zprávy třeba o exekucích⁴, které si nepřečtou…

Analog jako mezinárodní fenomén

Právo na analog se stává mezinárodním fenoménem, bez ohledu na to, zda ho v Česku prosazují spíše konzervativní nebo jiní politici (ostatně v Česku se tématu částečně věnuje třeba i Strana Zelených, která měla kampaň proti nádražním automatům na vodu, na které je potřeba aplikace, či někteří Piráti). Je to přirozená reakce na skutečně se zhoršující možnosti platit hotově (naposledy nebylo možné platit hotově na hokejovém mistrovství) či komunikovat se státem (namátkou z poslední doby: příspěvek na dentální hygienu lze vyřídit pouze on-line, jízdenky MHD jsou v některých městech při platbě hotově výrazně dražší).

I v dalších zemích dospívají k tomu stejnému: že právo na analog může být do budoucna volba nejen pro zranitelné skupiny, ale třeba i pro lidi, kteří si váží svého soukromí a nechtějí riskovat, kde skončí jejich data.

Právu na analog se daří ve Švýcarsku⁵, nedávno byla spuštěna petice v Německu⁶, za účasti desítek sociologů a akademiků se chystá celoevropský manifest za právo na analog letos na podzim. Cestu jak chránit hotovost mezitím hledají severské⁷ i další⁸ země.

Že volání po offline bytí není jen znakem konzervativní politiky, ale je o něj všeobecný zájem, pak dokazují výsledky nedávného výzkumu v Česku, dle kterého je v rámci digitální komunikace se státem většina lidí pro dobrovolnost⁹.