Evropský KIDS ACT nepřinese bezpečnější internet. Jen zhorší soukromí dětí i dospělých

Autor Zveřejněno dne

Letos v září představila Evropská komise návrh nařízení Kids Act, které má sjednotit pravidla pro ochranu nezletilých v on-line prostoru celé EU. Plán je postavený hlavně na ověřování věku, nepřekvapí tedy, že ho odmítáme. Přečtěte si proč.

V IuRe sdílíme cíl návrhu, tedy bezpečnější on-line prostředí pro děti. V návrhu nařízení Kids Act navržený nástroj, tedy ověřování věku, je však k tomuto cíli nepřiměřený. Návrh totiž cíl ochrany dětí proměňuje v povinnost masově zpracovávat a ověřovat věk všech uživatelů internetu s velkým rizikem dopadu do práva na soukromí a ochranu osobních údajů a do práva přijímat a šířit informace (čl. 6, 8, 16, 27–32).

Naše námitky jsme zpracovali na výzvu Českého telekomunikčního úřadu, do jehož kompetence bude příprava Kids Actu spadat. Jde o podklad k přípravě rámcové pozice České republiky, s níž bude ČTÚ vstupovat do dalších jednání.

Naše námitky

  1. Riziko pro ochranu soukromí. Ověřování věku navázané na prokázání totožnosti, biometrický odhad věku či analýza chování uživatelů za účelem určení jejich věku, to vše vytváří nové osobní údaje o milionech dospělých i dětí. Tento plošný sběr dat uživatelů je přitom v přímém rozporu s čl. 7 a 8 Listiny základních práv EU a se zásadami minimalizace a omezení účelu podle čl. 5 nařízení GDPR.
  2. Riziko digitálního vyloučení. Osoby bez digitální identity, či osoby, které nebudou používat peněženku digitální identity (včetně zranitelných skupin, cizinců, osob s postižením, sociálně slabších rodin) ztratí přístup ke službám. Prověřování stávajících účtů podle čl. 6 odst. 4 a čl. 32 vede k deaktivaci účtů, u nichž nelze věk zjistit.
  3. Zásah do práva dětí a digitálně vyloučených na přístup k informacím a na šíření informací. Plošné omezení přístupu do 13, resp. 15 let a rodičovský dohled nad obsahem zobrazovaným starším dětem (čl. 7, 20) omezují čl. 13 Úmluvy o právech dítěte (právo na svobodu projevu a přístup k informacím) i čl. 11 Listiny základních práv EU; návrh dítě ochraňuje tím, že je zbavuje práv. Obdobný dopad lze očekávat i u osob, které nebudou schopny (či ochotny) ověřovat svůj věk. V této souvislosti lze odkázat na zrušení omezení sociálních sítí pro děti do 15 let ústavní radou ve Francii ze srpna 2026 nebo na rušení některých obdobných úprav soudy v USA.
  4. Neúčinnost – zkušenosti z Austrálie, Spojeného království nebo USA. V Austrálii (zákon z prosince 2024 zavádějící zákaz vybraných sociálních sítí pro děti do 16 let), ve Spojeném království i v řadě vnitrostátních předpisů USA (např. Arkansas, Utah, Texas, Louisiana) se ukazuje, že ověřování věku je snadno obcházeno (VPN, účty rodičů, falešné doklady), zatímco jeho hlavní dopad je masová registrace údajů dospělých a přesun dětí na méně regulované platformy s často nebezpečnějším prostředím. Návrh tak nedosáhne svého cíle, současně ovšem bude představovat významný zásah do práv všech uživatelů služeb.

Naše doporučení

Návrh by se obecně spíše než na zákaz užívání služeb určitými věkovými skupinami měl soustředit na odstranění problematických prvků jako je návykový design služeb a to bez ohledu na to, kdo je uživatelem služby. Současně by měly být pojmenovány důvody, proč nezletilí problematické služby využívají. Často jde paradoxně o institucionální tlak, kdy jsou děti fakticky nuceny využívat služby, které nejsou technologicky neutrální k sdílení informací: školní WhatsAppové skupiny, obdobné skupiny zájmových kroužků, sportovních oddílů apod., informace veřejných institucí dohledatelné pouze na sociálních sítích atd. Obdobně jsou děti nuceny do vlastnictví chytrých mobilních zařízení z důvodu předávání informací ve školních informačních systémech spravovaných přes aplikace.

V případě vhodnosti specificky „dětského“ nastavení služeb doporučujeme využívat metody, které nebudou spojeny se zpracováním osobních údajů uživatelů. V tomto zejména preferovat posílení možností rodičovské kontroly na úrovni zařízení v kombinaci se „signály věku“ (ve smyslu čl. 29 odst. 6 návrhu a při respektu k připomínce k tomuto ustanovení – viz níže) pro poskytovatele služeb včetně podpory rodičů ve využívání tohoto nástroje.

Na základě výše uvedených bodů navrhujeme návrh ve stávající podobě odmítnout a namísto plošných věkových limitů a povinného ověřování totožnosti a věku upravit či důsledně vynucovat existující pravidla GDPR, DSA a AI Actu.

V případě přijímání dalších upřesňujících pravidel zejména ve vztahu k zákazu používání návykového nastavení služeb a jejich personalizace nebo používání temných vzorců tato pravidla vztáhnout na služby jako takové bez ohledu na to, jestli je uživatelem dítě nebo dospělý (a tedy bez ověřování věku).

V případě nutnosti věk ověřovat pak preferovat signály věku nastavené na zařízení rodičem či jiným zákonným zástupcem dítěte. Tato opatření pak kombinovat s podporou osvěty a digitální gramotnosti na jedné straně a současně respektovat volby nevyužívat digitální technologie a podporovat analogové alternativy.

Přečtěte si naše další texty k tématu:
– Analýza: evropská peněženka digitální identity (EUDIW) a věková verifikace v ČR
– 4 důvody, proč internet na občanku není dobrý nápad
– Analýza: dopady a efektivita systémů ověřování věku v digitálním prostoru
– Děti budou méně online. Zbývá dořešit poslední detail: co budou dělat?
– Internet na občanku. Špatný nápad, ze kterého jsou všichni nadšení
– TZ: Pravidla pro smartphony na školách ano, ověřování věku na sítích ne

V případě, že by se mělo dále pracovat se stávajícím návrhem, rozepisujeme jednotlivé připomínky níže:

Připomínky k jednotlivým ustanovením

1. K čl. 3 odst. 5 písm. h) (definice „ověřování věku“) Definice „ověřování věku“ odkazuje na „informace získané z identifikačních dokladů“, zatímco čl. 28 odst. 3 vyžaduje, aby veškerá opatření byla založena na důkazu s nulovou znalostí (zero-knowledge). Zejména v případě prokazování rodičovské zodpovědnosti ve vztahu ke konkrétnímu dítěti bude obtížné tento princip zachovat. Současně připravovaná řešení peněženky digitální identity vyvolávají značné obavy o zachování tohoto principu, zejména s ohledem na netransparentnost fungování chystaných aplikací.

2. K čl. 6 odst. 4 (zjišťování věku u stávajících účtů) Povinnost prověřit do šesti měsíců všechny stávající účty a deaktivovat účty, u nichž „nelze věk zjistit“, povede k plošnému ověřování věku milionů uživatelů, ať už dětí nebo dospělých, k proměně internetu v prostředí „na doklad“ a k vyloučení osob bez digitální identity (zranitelné skupiny, cizinci, osoby s postižením). Navrhujeme omezit povinnost na účty, u kterých existuje předmětné riziko, a výslovně stanovit, že nemožnost prokázat věk nesmí sama o sobě vést k deaktivaci uživatele bez přiměřené nabídky alternativ a odkazu na mechanismus stížností podle čl. 29 odst. 5.

3. K čl. 8 odst. 1 (bezpečnost již od návrhu podmíněná zajištěním věku) Úprava umožňuje poskytovatelům odchýlit se od vysoce ochranných nastavení pouze po zajištění věku, a to bez omezení z hlediska citlivosti dané funkce. V praxi to povede k ověřování věku u všech uživatelů, včetně dospělých, kteří si nepřejí sdílet údaje o svém věku. Navrhujeme výslovně stanovit, že poskytovatel nesmí zajišťování věku podmínit přístupem k obsahu či funkcím, které nejsou pro nezletilé rizikové, a že uživatel musí mít vždy k dispozici variantu bez zpracování údajů o jeho osobě.

4. K čl. 9 odst. 1, čl. 10 a čl. 11 (zákaz návykového designu služeb, doporučovací systémy a bezpečnost nastavení) Zákaz návykového designu služeb se má vztahovat pouze na služby poskytované nezletilým. Tento zákaz by ale bylo vhodné rozšířit jako obecný zákaz tohoto způsobu designování služeb, který se bude vztahovat na služby využívané všemi uživateli čímž bude odstraněna nutnost ověřování věku. Totéž platí pro nastavení doporučovacích systémů pro nezletilé (čl. 10) a defaultního nastavené bezpečnosti (čl. 11)

5. K čl. 9 odst. 3 a čl. 11 odst. 2 (sledování doby užívání a aktivace sledovacích prvků) Ověřování dodržování „časového omezení přístupu“ a doby spánku předpokládá systematické měření času stráveného nezletilou osobou ve službě, tj. vytváření uživatelských profilů aktivity dětí. Navrhujeme doplnit, že zpracování údajů o době užívání se vztahuje výhradně na nezletilé osoby, na minimální rozsah (pouze agregovaný statistický údaj, nikoli chronologický záznam aktivity), v pseudonymizované podobě a nikdy nesmí být využíváno pro doporučovací systémy, cílení ani obchodní účely.

6. K čl. 12 odst. 3 písm. e) (zákaz pořizování snímků obrazovky) Tato povinnost je technicky proveditelná zasahováním do zařízení či operačního systému, což představuje i zvýšené riziko zásahu do soukromí a do práva na ochranu osobních údajů (čl. 7 Listiny základních práv EU). Navrhujeme výslovně stanovit, že plnění nesmí být zajišťováno sledováním obsahu zařízení uživatele.

7. K čl. 14 odst. 1 písm. f) a čl. 22 (monitorování po uvedení na trh) Odhalování „závažných incidentů týkajících se nezletilých osob“ a monitorování účinnosti opatření u velmi velkých platforem může vést k analýze obsahu soukromých konverzací a interakcí dětí. Navrhujeme doplnit, že monitorování probíhá výhradně na agregovaných, anonymizovaných či pseudonymizovaných datech a že analýza obsahu komunikace je přípustná pouze v případě aktivně nahlášeného incidentu a pouze v rozsahu nezbytném pro jeho posouzení.

8. K čl. 25 (změny opatření akty Komise) Měla by být analyzována nejen rizika pro nezletilé, ale rizika pro všechny uživatele služeb. NA to by pak mělo být reagováno prováděcími akty.

9. K čl. 26 odst. 1 písm. a) (nástroje pro ověřování rodičovské odpovědnosti) Ověřování rodičovské zodpovědnosti prostřednictvím přístupu k oficiálním databázím je třeba upravit tak, že signály z oficiálních databází jsou poskytovány výhradně na vyžádání osoby, které se týkají a formou samostatného potvrzení existence rodičovské odpovědnosti, bez sdělení dalších údajů a bez možnosti jejich dalšího kombinování (v duchu čl. 31 odst. 1 písm. c)).

10. K čl. 29 odst. 2 a 6 (pravidla zajištění věku) Čl. 29 odst. 2, který článek 6 odkazuje výhradně na řešení EU založená na potvrzeních EU dokládajících věk, navrhujeme doplnit dostupnost bezplatného alternativního postupu pro osoby bez peněženky digitální identity a stanovit, že neprokázaný věk se nikdy nevykládá jako souhlas s nejrestriktivnějším režimem bez řádného a srozumitelného upozornění. Čl. 29 odst. 6 umožňuje operačním systémům sdílet signály o věku napříč poskytovateli. Bez přísných omezení tak hrozí vznik plošně propojených profilů jednotlivce v celém ekosystému aplikací. Navrhujeme stanovit, že signál je vždy kontextový (oddělený pro každého poskytovatele) a nikdy trvalý identifikátor.

11. K čl. 5 (nezávislý audit plánu dodržování povinností) Auditoři a jimi pověření odborníci získávají od poskytovatelů přístup „ke všem informacím, údajům, dokumentům a pracovníkům relevantním pro provedení auditu“, aniž by text stanovil ochranné záruky pro osobní údaje nezletilých osob, k nimž by auditoři mohli získat přístup. Navrhujeme doplnit výslovnou mlčenlivostní povinnost auditorů, povinnost anonymizovat individuální údaje ve zprávách, omezení přístupu k údajům na nezbytný rozsah.

12. K čl. 30 odst. 2 a 3 (postavení dozorových úřadů) Navrhujeme doplnit povinnost Komise konzultovat před přijetím prováděcích aktů podle čl. 30 odst. 2 a 3 (specifikace schématu EU pro ověřování věku) Evropský sbor pro ochranu údajů a národní dozorové úřady.

13. K čl. 42 (přezkum) K obligatorním kritériím přezkumu doporučujeme přidat hodnocení dopadu tohoto nařízení na ochranu osobních údajů a soukromí, včetně statistik o rozsahu a druzích zajišťování věku a ověřování rodičovské odpovědnosti, k nimž v praxi dochází.