TZ: Ještě ani nezaschl inkoust na AI Actu a vnitro už předkládá návrh, jak obcházet kontrolu biometrického sledování
Tisková zpráva, IuRe (Iuridicum Remedium), 13. března 2024
Evropský parlament dnes hlasováním vyjádřil souhlas s konečným zněním Aktu o umělé inteligenci. Odpůrci využívání biometriky bezpečnostními složkami napříč Evropou jsou z výsledku, který umožňuje biometrické sledování v reálném čase, zklamáni. Není však tak zle, aby nemohlo být ještě hůř: Ministerstvo vnitra předložilo novelu, která s předstihem upravuje v zákoně o zpracování osobních údajů podmínky využívání stejných biometrických systémů k identifikaci osob, jaké už dnes fungují třeba na Letišti Václava Havla. Klíčovým prvkem je naprosté popření smyslu základního kontrolního mechanismu AI Actu, kterým je soudní kontrola využívání takových systémů.
Možnost využívání systémů na biometrické sledování v reálném čase upravuje zejména článek 5 AI Actu. Ten umožňuje jakékoli využití takového systému pouze s povolením soudu nebo nezávislého správního orgánu. Co se myslí takovým využitím, je z kontextu zřejmé: jde o vyhledávání konkrétní osoby, tedy její zařazení do referenční databáze. Soud nebo nezávislý orgán by zde měl posoudit, jestli jsou splněny zákonné podmínky zařazení dotyčného do databáze a jestli jde o akceptovatelný zásah do jeho základních práv, podobně jako u odposlechů. AI Act dokonce obsahuje i možnost zařadit takovou osobu do databáze hned, s tím, že soudní povolení je následně nutné zajistit do 24 hodin.
AI Act dává národním státům možnost upravit detaily tohoto procesu. Toho Ministerstvo vnitra využilo k předložení naprosto neakceptovatelné novely, která tento kontrolní mechanismus zcela vyprazdňuje. Předmětem kontroly by podle návrhu ministerstva nebylo zařazení konkrétní zájmové osoby do databáze, ale pouze spuštění samotného systému. Se zařazením konkrétní osoby má pak pouze vyslovit souhlas pověřenec pro ochranu osobních údajů provozovatele systému a jednou za čtvrt roku informovat soud o tom, koho policie do databáze zařadila.
„Zjevně je cílem zlegalizovat jednou pro vždy nepřetržité použití biometrických sledovacích systémů. Lze si jen stěží představit, že by soudní povolení provozu takového systému mohlo být něčím jiným než bianco šekem k používání, pokud soud nebude posuzovat důvodnost použití v konkrétním případě. Stejně tak je zjevné, že pověřenec zaměstnaný u provozovatele systému, třeba na policejním prezidiu, nemůže být ani soudním ani nezávislým správním orgánem, který by měl použití systému v konkrétních případech podle AI Actu povolovat. Ministerstvo vnitra tak zjevně má v úmyslu obcházet i ty omezené záruky, které AI Act pokud jde o biometrické sledování, přináší,“ hodnotí postup ministerstva advokát Jan Vobořil z nevládní organizace IuRe (Iuridicum Remedium).
„Stále věřím, že úřad vlády, ministerstva, Úřad pro ochranu osobních údajů nebo další připomínková místa tuto snahu Ministerstva vnitra o vyprázdnění záruk ochrany základního práva na soukromí rázně odmítnou. Pokud ne, pak půjde o rázný krok k policejnímu státu,“ uzavírá Vobořil.