4 důvody, proč internet na občanku není dobrý nápad

Shrnujeme výstupy ze setkání Děti a zdravý digitální svět, kterého jsme se účastnili v úterý 9. června na Úřadu vlády. Zároveň připomínáme klíčové kritické argumenty proti ověřování věku on-line.

Premiér Andrej Babiš po setkání, na kterém jsme byli v hlavním panelu a kterého se dále účastnily desítky odborníků a odbornic z celého Česka, řekl tři důležité věci (viz celý záznam):

Česko by se mělo vydat cestou plošnější a přísnější regulace smartphonů na školách.

To je přístup, o který se zasazujeme již od loňského září, kdy jsme se podíleli na výzvě Zkroťme rušivé telefony. Doporučující metodika Ministerstva školství, která před pár měsíci vznikla, je v tomto ohledu nedostačující. Podle nás je zároveň důležité upozorňovat na to, že jsou to často školy, které přímo či nepřímo nutí děti používat smartphony, ať už v rámci výuky, či v rámci organizace akcí (typicky tlak na komunikaci přes whatsappové skupiny).

Vedle plošného a jednotného omezení používání smartphonů na minimálně prvních stupních základních škol jsme však zároveň pro, aby existovala pro školy možnost výjimky: pokud se nějaká škola rozhodne postavit výuku i volnočasové aktivity naopak na tom, že děti smartphony mají, mělo by být možné toto upravit ve školním řádu. Samozřejmě tato změna rovněž neznamená jakékoliv omezování využívání technologií vlastněných školou ve výuce. 

Podstatné je podle nás obrátit současný přístup, kdy školy musí vyvíjet aktivitu a vyrovnávat se s protichůdnými názory rodičů, aby byly bez mobilů – to by naopak mělo být normou. Školy by měly vyvíjet aktivitu právě v případě, že nechtějí děti v používání mobilů omezovat.

Vláda chce co nejdříve implementovat zákon o digitálních službách (evropský DSA).

V Česku stále nemáme přijato kladivo na samotné zdroje patologií on-line – zákon o digitálních službách. Je pořád ve výborech sněmovny před druhým čtením. I to jsme kritizovali již minulý rok, kdy jsme po urychleném schválení této legislativy navazující na DSA volali (viz výzva, kterou jsme v květnu 2025 podepsali).

Nemáme tak uzákoněny nástroje na komerční poskytovatele digiobsahu (BigTech) pro účinnou nápravu přímo u zdroje. Český telekomunikační úřad se tak nemůže reálně podílet spolu s evropskou komisí na vynucování pravidel po velkých digitálních hráčích (Google, Meta), ani nemůže tato pravidla vynucovat po těch menších lokalizovaných v České republice. Nemůže ani řešit individuální újmy on-line. Může v tuto chvíli v podstatě jen mapovat situaci.

Právě schopnost postihnout BigTech za rozvíjení návykového uživání, algoritmické cenzury, umožňování toxického obsahu (a dále) je to, co nám chybí, pokud chceme opravdu digitální prostředí zlepšit a ne jen odříznout od něj děti: což je přístup, který sám o sobě nikam nepovede.

Premiér chce zatím jen mapovat situaci kolem automatického ověřování věku (tedy de facto zákazu sítí), které by umožnilo, aby se děti ke škodlivému obsahu na sítě vůbec nedostaly.

S ohledem na značně nepřesvědčivé výsledky ze zemí, které ověřování věku zavedly, i tento krok vítáme. Psali jsme o tom již formou analýzy zde, či komentáře zde a zde.

Jsme rádi, že na úterní schůzce převažoval k tomuto represivnímu řešení, ke kterému se uchyluje řada ostatních států, spíše značný skepticismus. Ten je totiž na místě. Pojďme si říct ty hlavní argumenty:

• Internet, na kterém se ověřuje věk dětí, je internet, na kterém se logicky ověřuje i věk dospělých – je to prakticky internet na občanku. Ověřování věku, ať už pomocí biometriky, behaviorálního odhadu, či nahrání průkazu totožnosti, by dopadlo na všechny, ne jen na děti.
   
• Potvrdit pouze věk bez zanechání dalších osobních informací je technologicky velmi složité a v masovém měřítku je otázkou, jestli vůbec proveditelné. Zatímco ve fyzickém prostoru (třeba při nákupu alkoholu) ukážeme občanku a ten kdo nás kontroluje, rychle zapomene naše jméno i podobu, digitální svět nezapomíná. Pokud přistoupíme na potvrzování věku, půjde to často nutně ruku v ruce se shromážděním informací o tom, kdo a kdy se kde takto potvrzoval. Obdobně neslavné spuštění podobného nástroje jsme ostatně zažili přímo v Česku před dvěma lety. Také jsme byli ujišťováni, že používání digitální občanky opravdu jen umožní prokázat totožnost či věk, aniž by snad někam tekla data o tom, kdo a komu se legitimoval. Načež se ukázalo, že kamsi do zahraničí tečou data o tom: kdo a komu se legitimoval…
  
  Evropská komise sice tvrdí, že by prokazování identity a věku mělo být technicky oddělené. Současně ale žádný takový nástroj, který by byl funkční a jehož zabezpečení by vydrželo pokusy o prolomení déle než několik minut, nepředstavila. Je to ostatně těžko představitelné, pokud by mělo jít o nástroj, jehož fungování je auditovatelné s ohledem na kontrolu plnění povinností platforem. Do toho pak je evidentní už dnes, že by bezpečnostní složky uvítaly jakási zadní vrátka s možností zpětného propojení dat.
  
  
• Ověřování věku přinese falešný pocit, že jsme něco vyřešili. Jak jsme již psali v naší analýze, systémy ověřování věku nepřináší takové výsledky, se kterými si je lidé spojují. Děti umí tyto systémy vynalézavě obcházet a s “nebezpečným” obsahem se zpravidla stejně setkají. Nefunkčnost nástrojů pak vede ke snahám zalepovat díry, což vede k dalšímu oslabování soukromí. Viz například útoky na VPN v Británii i Evropské unii (VPN slouží přitom nejen k ochraně soukromí, ale je používána rutinně třeba při home office a narušení těchto služeb může mít mimo jiné i rozsáhlé ekonomické dopady).
   
• Bude-li k ověřování věku nakonec potřeba doklad totožnosti či třeba smartphone, jen zvětšíme digitální propast. Odřízneme tak od často klíčových digitálních služeb všechny ty, kdo z různých důvodů zrovna platný doklad totožnosti nemají či kdo nemají smartphone s aplikací – ať už proto, že s ním neumí či nemohou pracovat, či proto, že ho prostě nechtějí. Takových lidí je čím dál tím víc. Budeme tak část spoluobčanů pasovat do role občanů druhé kategorie s omezeným přístupem ke službám.