Vnitro chce rozpoznávat tváře bez patřičných pravidel a kontroly. Vyzýváme Senát k zamítnutí návrhu

Sněmovnou již prošel návrh ministerstva vnitra, který by umožnil identifikovat pomocí kamerových systémů osoby v reálném čase. Návrh však ignoruje pracně dohodnutá evropská pravidla. Senátorky a senátoři Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost mohou návrh 4. června ještě zablokovat.

Naše obavy jsme členům Výboru Senátu PČR vyjádřili 28. května 2025 v dopise. Co nám konkrétně vadí?

• senátní tisk 104, který by měl být projednán Výborem dne 4. června 2025, obsahuje i část Sedmou. Ta obsahuje novelu zákona o zpracování osobních údajů, která přináší úpravu využití kamerových systémů s funkcí rozpoznávání tváří v reálném čase. Reaguje na evropské Nařízení o umělé inteligenci, které stanovuje přísná pravidla pro využití obdobných kamerových systémů bezpečnostními složkami. Právní úprava tedy musí vycházet z pravidel obsažených v tomto Nařízení. Tomu však předložený návrh neodpovídá.
• naše námitky se týkají zejména nově navržených §§ 39a – 39c zákona o zpracování osobních údajů. Ty upravují pravidla pro použití kamerových systémů s funkcí rozpoznávání tváří v reálném čase. Evropské Nařízení řadí tyto systémy do nejpřísnější kategorie zakázaných postupů v oblasti AI. Jedním z klíčových nástrojů kontroly je nutnost soudního povolení pro každé využití tohoto systému – každým využitím je pak nutno chápat použití systému ve vztahu ke každé konkrétní osobě. Soud (nebo jiný nezávislý orgán) tedy musí povolit zařazení každé konkrétní osoby do referenční databáze osob, které jsou systémem vyhledávány. Návrh ministerstva vnitra posvěcený poslaneckou sněmovnou ovšem tento přístup popírá, když zavádí fakticky dvojí režim.
• u osob podle navrhovaného § 39b odst. 1 se totiž nepočítá s předběžným individuálním rozhodováním soudu o konkrétní osobě, ale pouze s rozhodnutím soudu o kategoriích osob, které mohou být vyhledávány daným systémem, půjde tedy o jakési blokové povolení pro provoz systému, kde nebude docházet k individuálnímu posouzení zařazení do referenční databáze.
• soud navíc dle návrhu nemá provádět ani následné posouzení – to je návrhem nesystémově svěřeno policejnímu pověřenci pro ochranu osobních údajů, kdy není ani zřejmé, z jakých podkladů bude tento vycházet. V žádném případě pak nejde o nezávislý orgán ve smyslu Nařízení.
• kategorie osob, které mohou být systémem vyhledávány bez individuálního posouzení, jsou přitom vymezeny vágně. Rozhodně nejde pouze o pachatele závažné kriminality nebo osoby bezprostředně ohrožené na životě, ale o podezřelé z širokého spektra i méně závažných trestných činů či například i o svědky, po nichž je vyhlášeno pátrání a je dán důvod k jejich zadržení kvůli podání svědectví nebo o osoby, kterým se nedaří doručovat například rozsudky v trestních věcech.

Máme za to, že by měl Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost navrhnout zamítnutí návrhu a případně iniciovat zpracování pozměňovacího návrhu, který daný problém odstraní a zavede nutnost soudního povolení zařazení do databáze u všech osob – tak, jak to vyžaduje Nařízení.