Analýza: soukromí v době koronaviru

Vrátili jsme se v čase do doby pandemie a s odstupem zreflektovali, jaký měla tehdejší opatření dopad na naše soukromí. Přečtěte si naší analýzu.

Pandemie nemoci covid-19 na dva roky zásadně ovlivnila životy nás všech. Po dvou letech od jejího odeznění si už řada lidí jen matně vzpomíná, jak hluboce pandemie a snaha proti ní bojovat ovlivňovaly naše každodenní životy. Míra regulatorního omezení základních práv přitom byla vůbec největší od sametové revoluce. Právo na svobodu pohybu, právo se shromažďovat a sdružovat, právo na vzdělání, právo podnikat nebo právo na soukromí, to jsou jen některá z práv, která byla různými opatřeními omezována.

Konkrétně práva na soukromí, na ochranu osobních údajů a informační sebeurčení byla v době pandemie pod tlakem hned z několika různých důvodů. Prvním z nich byla snaha mapovat kontakty nakažených a šíření nemoci. K trasování pohybu a kontaktů měla sloužit řada různých nástrojů, které měly oproti tradičnímu epidemiologickému šetření celý proces zefektivnit zapojením technologií.

Část z nich byla pro uživatele dobrovolná (např. Konstrukce paměťových map, použití aplikace Mapy.cz nebo eRouška), některé ale byly povinné: vyplňování příjezdových formulářů, evidence zákazníků nebo provedených testů u zaměstnanců. Další opatření byla spojena s testováním a následně i očkováním proti covidu-19. K objednání testu i termínu očkování bylo potřeba provést registraci. Informace o testování a očkování současně začaly být centrálně uchovávány ve zdravotnických registrech. K prokazování a kontrole bezinfekčnosti (tedy prodělání nemoci, negativního testu nebo naočkování) byla pak spuštěna dvojice aplikací Tečka a čTečka. V neposlední řadě je třeba zmínit i nakládání s daty během online výuky nebo sdílení citlivých údajů o zdraví mezi státními orgány nebo soukromým sektorem bez náležitého právního základu.

Právě zásahy do těchto práv budou předmětem této analýzy. Jejím cílem není primárně hodnotit, nakolik tato omezení byla, či nebyla potřebná nebo zákonná, byť zejména otázce zákonnosti se nijak nevyhýbáme. Naším cílem je hlavně zjistit, co z doby pandemie má význam i pro dnešek, kdy se covid-19 stal již více méně běžnou sezónní nemocí.

Jaké legislativní změny v oblasti ochrany soukromí přijaté v době pandemie přetrvaly dodnes? Jaká rozhodnutí soudů nebo regulatorních orgánů v kauzách týkajících se pandemie jsou relevantní i pro dnešek? A máme v důsledku pandemie dnes méně soukromí než před ní? Nebo naopak právo na soukromí vyšlo z pandemie posíleno? Jaké poučení si můžeme, pokud jde o ochranu osobních údajů a přístup k digitalizaci služeb státu z pandemie, vzít?

To jsou otázky, na něž se budeme snažit odpovědět:

Text vznikl v rámci projektu Digitální watchdog II. organizace Iuridicum Remedium. Projekt podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit občanských organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.