Připomínky IuRe k chystané metodice ke kamerovým systémům: pozor na rozpoznávání obličejů

Úřad pro ochranu osobních údajů vyzval letos v dubnu k veřejným konzultacím k metodice ke kamerovým systémům. Za to jsme rádi a takovou příležitost jsme si pochopitelně nenechali ujít – mrkněte na naše doporučení.

Dle ÚOOÚ je cílem metodiky ke kamerovým systémům snaha zajistit lepší orientaci správců a zpracovatelů osobních údajů, stejně jako dodavatelů kamerových systémů v povinnostech, které se týkají návrhů, zřízení a provozování kamerových systémů. Metodika naopak neřeší kamerové sledování, které je nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci.

K metodice jsme zaslali čtyři stránky poznámek, které si můžete přečíst zde:

Vybíráme naše nejdůležitější poznámky:

  • Metodika reflektuje zejména tradiční kamerové systémy, ale nereflektuje dle nás dostatečně kamery, kde je přenos obrazu realizován bezdrátově a současně i ukládání obrazu je realizováno často v rámci různých cloudových řešení. Metodika se též nevěnuje jak by bylo třeba pokročilým funkcím, které jsou s kamerovým sledováním dnes často spojeny – zejména detekce objektů či osob, detekce zvuků, rozpoznávání objektů či detekce zájmového chování nebo využití biometriky. V tomto směru by mohlo hrozit, že v okamžiku schválení Metodiky bude tato již zastaralá.
  • Dle návrhu nízké rozlišení kamer neznamená zpracování osobních údajů. Tento názor ale nelze považovat za správný. Například sledování obchůzek (a tedy plnění pracovních povinností) nočního hlídače, který hlídá objekt, kde není nikdo jiný, pomocí kamer s takto nízkým rozlišením, je jistě zpracováním osobních údajů, protože je zcela evidentní, že osoba na záznamu je tento hlídač a informace o tom, jestli uskutečnil danou pochůzku je osobním údajem. V tomto směru by měla být metodika upravena.
  • Bylo by vhodné zdůraznit, že například veřejné kamery by měly poskytovat obraz v takové kvalitě, aby nedošlo k identifikaci osob na veřejných prostranstvích. Bohužel v současné době například obce poskytují možnost přístupu ke kamerám pro veřejnost a často je rozlišení či zoom kamery na takové úrovni, že umožňují bez problémů individuální identifikaci. Viz kamera v Brně Úvoz x Tvrdého.
  • Mělo by být jasně řečeno, že je v podstatě vyloučeno sdílet záznamy různých incidentů například přes sociální sítě.
  • Úřad by měl zaujmout jasné stanovisko k otázce nakolik je klasický online přenos obrazu bez ukládání záznamu zpracováním. Obecně bychom se přikláněli k názoru, že ve chvíli, kdy dochází k přenosu z kamery na jiné zobrazovací zařízení (obrazovka), tak i když není prokázáno pořizování dalšího záznamu, tak s ohledem na přenos dat jde o zpracování osobních údajů. Důvodem je i snadné přepínání mezi online režimem a režimem s nahráváním u většiny kamer. Je třeba zohlednit i rizika spojená se zneužitím přístupu ke kamerám v tomto online režimu v případě jejich špatného zabezpečení. Viz např. webové stránky Insecam: na těch lze najít kupříkladu přímý přenos do řady českých zahrad i obchodů.