Být součástí společnosti, ale nebýt na sítích. Český dokument Digitální disidenti je on-line
Středometrážní dokumentární film o lidech, kteří nejsou na sociálních sítích či nemají chytré telefony, měl premiéru přesně před rokem na olomouckém festivalu AFO. Po více než dvou desítkách projekcí v Česku i zahraničí jej nyní organizace IuRe a Kinolab zpřístupňují on-line.
„Film vznikl vlastně náhodou. Na podzim 2021 jsme v Praze pořádali festival zaměřený na digitální práva. Promítali jsme filmy o kamerách na rozpoznávání tváří i technologických gigantech a sháněli jsme film, který by se týkal digitálního vyloučení. Tedy fenoménu, kdy velká část lidí vypadává ze společnosti, jen proto, že nechce či nemůže používat některé digitální technologie,“ přibližuje vznik filmu scenárista Hynek Trojánek. „Jenže jsme zjistili, že žádný takový film zatím nevznikl. Tak jsme se ho rozhodli natočit.“
Původně měl být film jen jednoduchou anketou mezi pár lidmi, nakonec ale dovedla závažnost tématu autory k výrazně delšímu formátu. Finální čtyřicetiminutový snímek, který již viděly stovky lidí v Česku i v zahraničí, představuje několik osob, které se rozhodly nepoužívat sociální sítě či nemít chytrý telefon. Za svým rozhodnutím si stojí a přibližují, jaké výhody i nevýhody to přináší.
Zatímco například kavárník Ondřej Kobza si pochvaluje, že používáním tištěné mapy trénuje mozek, divadelní režisérka Zuzana Burianová si ve filmu posteskne, že na hloupý telefon jí v SMSkách místo emotikonů chodí jen čtverečky či že zprávy samotné chodí po částech – často v rozmezí několika hodin. Staré telefony totiž s těmi novými již neumí komunikovat.
„Zaměřili jsme se na lidi z kulturní scény, kteří se různými způsoby vymezují vůči technologiím, ale přesto jsou schopni plnohodnotně fungovat. Klademe si tak otázku, zda musí být stav neustálé připojenosti podmínkou pro fungování ve společnosti nebo máme pod tlakem všech on-line služeb ještě stále svobodu volby a můžeme žít i offline,“ vysvětluje režisérka filmu Barbora Johansson. Ta spolu spolu se scenáristou Trojánkem ve filmu i přímo vystupuje.
„Měli jsme vytipováno několik lidí i mimo kulturní oblast a různého věku, zpravidla ale účast ve filmu odmítali. Někteří zároveň nemají potřebu své digitální vyloučení jakkoli tematizovat a jsou s ním smíření. Nakonec jsme tak přímo do filmu vstoupili i my jako autoři. Klíčové pro nás bylo, aby odmítání některých digitálních technologií bylo vědomé a záměrné,“ vysvětluje výběr postav Hynek Trojánek.
Povinné datovky daly filmu obecnější význam
Důležitým jednotícím prvkem filmu je sociolog Petr Lupač, který přibližuje, jaký dopad mají technologie na společnost. Od filmových postav, jejichž rozhodnutí nebýt na sítích či nemít chytrý telefon je dobrovolné, tak rozšiřuje tematický záběr digitálního vyloučení na velké skupiny lidí, které se do využívání některých technologií nijak nehrnou z jiných důvodů. Ať už pro to, že si je nechtějí pořizovat a starat se o ně, neumí je ovládat, či je zkrátka ke svému životu nepotřebují.
„S filmem a následnou diskuzí jsme objeli doslova celé Česko a víme tak, že téma digitálního vyloučení rezonuje. Zcela nový význam mu daly datové schránky, které jsou od letošního ledna povinné pro podnikající osoby, což část společnosti vnímá velmi kriticky,“ komentuje Trojánek více než dvě desítky projekcí, které se uskutečnily díky podpoře Nadace OSF a grantu Active Citizens Fund.
Z festivalu Prague International Film Awards si Digitální disidenti odnesli čestné uznání.
Pozitivní ohlasy sbírají Digitální disidenti i v zahraničí
Film ale rezonuje i v zahraničí. Mimo Česko se objevil třeba na festivalu v New Yorku či Bruselu, podíval se i do Portugalska.
„V Lisabonu jsme film pouštěli dvakrát. Jednou pro místní filmařskou komunitu a podruhé si nás pozvali z katedry aplikovaných společenských věd na NOVA University of Lisbon. Publikum bylo plné doktorandů z této oblasti a diskuze byla opravdu nosná,“ komentuje projekce v jižní Evropě režisérka filmu. „Po všech zahraničních zkušenostech je vidět, že kritický pohled na nucenou digitalizaci rezonuje napříč společností. S přibývající záplavou umělé inteligence bude téma ožehavější možná ještě více,“ uzavírá režisérka Barbora Johansson.
Ta nyní se scenáristou filmu rozvíjí další projekt: film týkající se sharentingu, tedy fenoménu, v rámci kterého rodiče bezhlavě sdílí fotky svých dětí na sociálních sítích.
Kde Digitální disidenty shlédnout
Film Digitální disidenti je zdarma k dispozici i s anglickými titulkami na serveru Internet Archive. Ten je provozován stejnojmennou neziskovou organizací a stejně jako například Wikipedia představuje alternativu k internetovým gigantům, jakým je třeba YouTube. Film sdílí organizace Kinolab a IuRe pod licencí Creative Commons.
Spokojení diváci mohou zpětně podpořit film finančním příspěvkem organizaci Kinolab. Příspěvkem organizaci IuRe pak mohou lidé podpořit aktuální aktivity, kerými se tato digitálně-právní organizace snaží pomocí vhodné legislativy tlumit dopady nucené digitalizace.