TZ: Uchování záznamů o komunikaci odrazuje od vyhledání terapeutické pomoci až polovinu Čechů

Autor Zveřejněno dne

Manželského poradce, psychoterapeuta či odvykací poradny by s ohledem na uchovávání záznamů o komunikaci rozhodně nekontaktovalo 26 %  Čechů, dalších 24 % by pak váhalo. V rámci celé Evropy by pak takovou komunikaci neriskovala celá třetina lidí. V Česku a dalších evropských zemích se přitom údaje o veškeré elektronické komunikaci uchovávají pro potřeby bezpečnostních složek i další státní orgány až půl roku. Bez ohledu na to, o jak citlivé kontakty jde.

Výzkumu britské společnosti YouGov se zúčastnilo deset tisíc lidí z celé Evropy. Ochoty vyhledat pomoc v případě duševních obtíží, se kterými se dle loňské zprávy Národního ústavu pro duševní zdraví potýká v Česku téměř každý třetí dospělý, se přitom týkala jedna ze dvou otázek. V té druhé odpovídali účastníci výzkumu na to, zda by obecně souhlasili, aby byly uchovávána metadata o jejich elektronické komunikaci, jako je poloha telefonu nebo informace o tom, kdo komu volal. Téměř polovina Čechů s tím problém nemá, 18 procent neví, 38 procent lidí s tím nesouhlasí. Například v sousedním Německu jsou však poměry opačné: více než polovina lidí s plošným sběrem údajů nesouhlasí, pro je pak jen necelá třetina. 

Podle Jana Vobořila z digitálně-právní organizace IuRe, která se k plošnému sběru metadat dlouhodobě kriticky vyjadřuje, ukazují zjištěná data na to, že řadu lidí může samotný sběr dat odradit od vyhledání pomoci. Dle Vobořila je vidět, že plošné uchovávání těchto údajů (tzv. Data retention), je nejen problém pro naše soukromí obecně, ale má škodlivé dopady například i na využívání terapeutických linek, potažmo na ochotu lidí řešit jejich psychické či vztahové problémy s využitím nástrojů elektronické komunikace, což například v době pandemie byl jeden z mála možných způsobů komunikace.

„V České republice se údaje o veškeré elektronické komunikaci uchovávají šest měsíců. Sběr metadat se obhajuje bojem proti závažné kriminalitě, realita je však taková, že využívání těchto metadat nemá vliv ani na pokles kriminality, ani na její objasněnost. Data jsou navíc zneužitelná: u nás či ve světě již došlo tímto způsobem k získávání informací o kontaktech vlivných osob, identifikaci účastníků protivládních demonstrací, či k identifikaci novinářských zdrojů,” uvedl Vobořil.

V říjnu 2020 vydal Soudní dvůr EU rozhodnutí, dle kterého státy plošně metadata občanů sbírat nemohou. Toto rozhodnutí přitom pouze potvrdilo již několik dříve vydaných rozhodnutí, podle nichž plošný sběr metadat praktikovaný v České republice odporuje evropskému právu. Na základě toho podalo IuRe ve spolupráci s novinářem Janem Cibulkou žalobu, podle které by se měl český stát za sběr metadat omluvit a následně s ním přestat.

„Po podání naší žaloby začalo Ministerstvo vnitro zpracovávat analýzu, zda je naše česká právní úprava sběru dat skutečně nekompatibilní s evropskou judikaturou, jak tvrdíme. Práce na analýze ale byly zastaveny – podle našich informací čeká Vnitro na vývoj rozhovorů o budoucnosti data retention na evropské úrovni,“ komentuje Vobořil probíhající spor. Vzhledem k tomu, že veškeré kroky okolo data retention fakticky řídí Ministerstvo vnitra, nelze očekávat, že by se v nejbližší době z iniciativy státu právní úprava změnila k lepšímu. “Považujeme za velmi nešťastné, když je pozice České republiky v takto citlivé věci formulována v podstatě výlučně Ministetrstvem vnitra, které v této věci dlouhodobě upřednostňuje zájmy a požadavky bezpečnostních složek před ochranou svobod občanů,” doplňuje Vobořil.

Podle Vobořila je totiž i přes odpor významné části veřejnosti, který potvrzuje výzkum, aktuálně naopak možné, že bez ohledu na rozhodnutí z roku 2020 se množství údajů, které státy uchovávají, ještě zvýší. Bezpečnostní složky totiž dlouhodobě usilují o to, aby na seznamu uchovávaných metadat byla nejen IP adresa uživatele, která se dnes již ukládá, ale také IP adresa webové stránky, kterou uživatel navštíví. To by znamenalo ještě mnohem větší zásah do soukromí a možnosti zneužití, než jaké data retention již dnes nabízí.

„Je smutné, že českou úpravu data retention před dvěma lety posvětil i náš ústavní soud, který zamítl náš návrh na její zrušení. Sám paradoxně naopak dále vyzýval k rozšiřování plošného  uchovávání dat a tím k ještě masivnějšímu zásahu do soukromí. Toto rozhodnutí je přitom zcela v opozici vůči evropské judikatuře,“ uzavírá Vobořil.

Užitečné materiály: