Ústavní soud nezohlednil naše varování ohledně zdravotních registrů

V červnu jsme v našem stanovisku pro Ústavní soud varovali před možným rozšiřováním či změně účelů zdravotních registrů. Plíživé změny by podle nás mohly vést ke vzniku centralizované zdravotnické dokumentace náchylné ke zneužití. Ostatně sám ředitel ÚZIS Ladislav Dušek označil propojování systémů ISIN a NZIS za brutálního Velké bratra…

Včera Ústavní soud rozhodl, že právní úprava se rušit nebude, naše varování tak nezohlednil. Rozhodnutí soudu padlo bez ústního jednání, k němuž jsme byli původně pozváni, ale kvůli pandemii bylo zrušeno. Po zamítnutí našeho návrhu na zrušení plošného sledování elektronických komunikací je to pro nás další velké zklamání k rozhodování Ústavního soudu ve věci práva na soukromí.

Rádi jsme tak alespoň za disentní stanoviska, která kritizují, že Ústavní soud v podstatě vůbec neprovedl test proporcionality a spokojil se s tím, že zdravotní registry sledují legitimní účel – neposuzoval tedy, zda registry skutečně musí shromažďovat údaje v takovém objemu a v takové podobě.

Citujeme z disentních stanovisek:

Odlišné stanovisko soudce Ludvíka Davida k nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/16:

(…) Chci však abstrahovat od účelů dílčích a ptám se jen po tom základním: kdo je vlastně schopen takto uspořádaný systém zdravotnických – a jiných – údajů využít? Jistě, dílčí data o zdravotním stavu jednotlivce si vyžádá onen „oprávněný pracovník“. Ale tento komplexně pojatý celek, daný k dispozici? To je již otázka filosofie sběru dat, práce s nimi, jakož i kreace informačních systémů a algoritmů.

Nedá mi neuvést v těchto souvislostech korporací IBM spravovaný systém umělé inteligence (databázi, platformu) Watson, jenž je již několik let mezinárodně využíván k bohulibým lékařským účelům a jehož datový obsah se, zcela v souladu s výše citovanou filosofií, stále rozšiřuje a zdokonaluje i ve jménu účelů dalších.

Kromě konstatování, že návrh neměl být zamítnut, mi nyní zbývá jen (zdánlivě předčasná) otázka, zda nám v budoucích letech budou pomáhat lékaři a Watson, nebo již stále více Watson – a také ještě lékaři.

Odlišné stanovisko Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka k výroku i odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 33/16:

Rozhodným kritériem proto nemá být to, je-li zpracování osobních údajů „zjevně nedůvodné“ (bod 159), nýbrž je-li nezbytné pro dosažení účelu – požadovaný osobní údaj tedy nemusí být zjevně nedůvodný, ale zároveň může být pro dosažení účelu zbytný. Právě v tom totiž spočívá podstata druhého kroku prováděného testu proporcionality, na který však bohužel většina pléna zcela rezignovala.