Co jste (ne)chtěli vědět o biometrickém dohledu v Česku a báli jste se zeptat

Česká vláda ve středu 18. září schválila návrh Ministerstva vnitra, na základě kterého se upraví legislativa týkající se kamer na rozpoznávání tváří – „biometrického dohledu“. Přinášíme odpovědi na ty nejzásadnější otázky.

Podpořte finančním příspěvkem náš dohled nad biometrickým dohledem v aktuální kampani Česko není čínsko. Otestuje své znalosti v krátkém kvízu!

Vláda přijala minulý týden usnesení, že návrh schvaluje: avšak se změnami, které doporučil předseda Legislativní rady vlády. Ten tak přitom učinil až na základě nejen naší kritiky. Ministerstvo vnitra návrh k vyjádření Legislativní radě vlády neposlalo, přestože to stanoví Legislativní pravidla vlády.

Připomínky, které má ministerstvo z rozhodnutí vlády zapracovat, nejsou bohužel zveřejněny. Snažíme se je získat. Aktualizace 25. 9. v 9:42: dle našich informací připomínky předsedy LRV obsahují zkrácení lhůty uchovávání neztotožněných dat o všech návštěvnících letiště z 90 na 30 dnů, ale nijak neřeší problém se soudním povolením zařazení osoby do referenční databáze.

Na základě tiskové zprávy Ministerstva vnitra však ty zásadní otázky můžeme zodpovědět již nyní:

Celý zákon je hlavně reakcí na nově platící evropský Akt o umělé inteligenci. Jak se Ministerstvo vnitra s Aktem popasovalo?

Dojednávání aktu bylo dlouhé a jednou z hodně sporných oblastí bylo právě využívání metod rozpoznávání tváří ve veřejném prostoru. Od úplného zákazu se postupně přešlo ke kompromisní variantě, která využití biometriky sice umožňuje, ale za splnění určitých podmínek.

Tou hlavní je, že použití takového systému pro hledání konkrétní osoby nebo osob musí být povoleno soudem nebo jiným nezávislým orgánem. Reálně to má znamenat, že o zařazení konkrétní osoby do referenční databáze má rozhodovat soud. Právě u této základní pojistky zneužívání systému ovšem ministerstvo navrhuje, aby pro určité poměrně vágně definované skupiny osob tohle pravidlo neplatilo.

Popírá tak fakticky tento základní kontrolní mechanismus. Cílem je zjevně snaha udržet systém na Letišti v nepřetržitém chodu a v podstatě ve stejném režimu, jako je zde provozován, dle nás v rozporu se zákonem, od roku 2018.

Zákon nově umožní, aby na Letišti Václava Havla a následně i na dalších mezinárodních letištích fungoval nástroj biometrického sledování. Ten díky umělé inteligenci dokáže v reálném čase rozpoznat obličej člověka zařazeného do systému. O zařazení má tedy rozhodovat soud. Podle vyjádření Ministerstva vnitra bude moct soud odsouhlasit i zařazení „předem definovaných kategorií osob“. Co to v praxi může znamenat?

Ministerstvo zařazování osob do referenční databáze rozdělilo. V případech, kdy se jedná o osoby podezřelé či obviněné z určitých trestných činů nebo o osoby v pátrání, tak nevyžaduje v rozporu s nařízením konkrétní soudní povolení. Problém je, že takto se může do databáze zařadit prakticky kdokoli.

Třeba o tom, kdo je podezřelý, nikdo autoritativně nerozhoduje, jde fakticky o subjektivní přesvědčení policisty, že někdo mohl spáchat šetřený skutek. U takové osoby je pak teprve prověřováno, jestli je důvod zahájit proti ní trestní stíhání. Fakticky tak podezřelým může být kdokoli, aniž by se o tom vůbec dozvěděl a měl třeba možnost se bránit. Jde o obrovský prostor pro zneužití systému.

Zařazení konkrétní osoby do databáze pak má zpětně kontrolovat pověřenec pro ochranu osobních údajů policejního prezidia, který jako zaměstnanec policie rozhodně není nezávislou osobou. Z návrhu zákona ani není zřejmé, na základě jakých informací by měl posuzovat oprávněnost zařazení, respektive jaké informace mu má k tomu kdo předat. Už na první pohled tohle žádná reálná kontrola zneužití není. Spíše to připomíná fíkový list.

Podle Víta Rakušana systém „nešmíruje, na letištích nerozpozná nikoho, kdo není v databázi“. Co je tedy za problém?

Pan ministr sice řekl správně A, ale už nedodal B. Má pravdu, že systém neidentifikuje nikoho kdo není v databázi. Co už zapomněl zmínit je ale to, že v databázi se může ocitnout celkem kdokoli bez dostatečné kontroly.

Nedodal také to, že biometrické identifikace všech, které systém na letišti zachytí a neidentifikuje, se budou uchovávat další tři měsíce pro možné budoucí využití.

Zákon se aktuálně týká pouze letišť. Může se do budoucna rozšířit i dále?

Ministerstvo původně s omezením na letiště vůbec nepočítalo. Když se sešla celá řada připomínek k zákonu, tak ustoupilo a zjevně kvůli snaze zákon protlačit omezilo možnost využití systémů pouze na letiště.

Z důvodové zprávy ale celkem jasně vyplývá otevřenost v budoucnu využít systém i jinde. To by sice vyžadovalo změnu zákona, ale ministerstvo počítá zjevně s tím, že postupné legislativní změny budí méně pozornosti i odporu.

Podpořte finančním příspěvkem náš dohled nad biometrickým dohledem v aktuální kampani Česko není čínsko. Otestuje své znalosti v krátkém kvízu!